Bůh ví, kdo jsem a kým jsem!
A jestli jsem to i já, kdo je posedlý démonem,
potom se Vám omlouvám, ale nevím o tom a přeji Vám: "Dobrý den!"
Stejně je to divné, mnozí lidé vykládají druhým lidem o svých
údajných minulých životech v nejrůznějších lidských nebo zvířecích
tělech, a najdou se lidé, kteří jim ty smyšlenky věří!
A Človíček má jeden život - od svého stvoření, oživení a
následného vzkříšení po svém zesnutí, je pořád jen a jen Člověkem
Synem Božím a lidé se mu pošklebují nebo ho pomlouvají. VŽDYŤ TAK
ROZHODL A UČINIL BŮH - a i o tom, že jsem Živým Slovem Božím, rozhodl
Bůh také a já to nezměním! ALE DĚJE SE VŮLE BOŽÍ a já Tatínkovi
děkuji, že žiji a že vím, že nás má všechny tolik moc rád.
A
mnohokrát denně v mysli, nahlas nebo písemně Tatínkovi děkuji a vyznávám
lásku!
Tatínku!
Děkuji Ti!
Tatínku!
Miluji Tě!
Ta vyznání jsou ve mně živá! Jsou pravdivá a přinášejí mi radost...
Jak si vysvětlit například to, když dítě začne mluvit cizím jazykem a
pak ještě najde bydliště svých původních rodičů a ještě je dokáže
poznat na fotografiích, včetně sebe samého?
Nezažil jste nikdy pocit deža ví?
Tedy nutkavý pocit, že to znáte, prožil jste a byl jste tam?
konečně hovoříte rozumně....
Démon vám mohl nakukat, že je váš tatínek a že vy jste Kristus.....
Nemůžete ani vědět, že byl včerejší den... DÉMON MOHL LOGICKY vytvořit vaši minulost, paměť a vy to nemůžete poznat..... To že si paamatujete včerejší den, je záležitost paměti. Pokud vám paměť někdo změnil, nepoznám to
Démony, satany a jejich kamarády si tvoříme v sobě, abychom ten pobyt i ten odchod z tohoto světa neměli tak jednoduchý. Strašíme se, pro blaho jedněch a obavu druhých. Neb to nás činí lidmi. To, jací doopravdy jsme pak dáváme najevo v kritických situacích.
Přemýšlel jsem, zda nemám Vaši přítomnost v této diskuzi ignorovat,
ale VÍTEJTE MEZI NÁMI a klidně tu přispívejte svými úvahami. Chápu, že
se Vám po mně stýská.