Kromě toho, jak uvádí Encyclopædia Britannica, řada velikonočních tradic má s Ježíšovým vzkříšením „pramálo společného; jsou totiž převzaté z lidových zvyků“. Vezměme si například oblíbené velikonoční symboly – vejce a zajíčka. V knize Církevní rok a lidové obyčeje od Vlastimila Vondrušky se píše: „Od pohanských dob bylo vejce symbolem života, snad právě proto se spojovalo s oslavou jara.“ A The Encyclopedia of Religion uvádí: „Zajíc byl známý jako neobyčejně plodné zvíře, a tak symbolizoval příchod jara.“
Profesor Philippe Walter, odborník na středověkou literaturu, vysvětluje, jak různé lidové zvyky pronikly do oslav Velikonoc. Napsal, že „v době, kdy se pohanskému náboženství dávala křesťanská podoba“, bylo snadné propojit motiv Ježíšova vzkříšení s pohanským svátkem, při kterém se oslavoval „přechod ze zimy, symbolizující smrt, do jara, představujícího život“. Walter dodává, že to byl zásadní krok při začleňování křesťanských svátků do pohanského kalendáře. Otevřel dveře hromadnému obracení pohanů na křesťanskou víru.
Dokud byli naživu Ježíšovi apoštolové, k takovému směšování křesťanství s pohanstvím nedocházelo, protože tomu bránili. (2. Tesaloničanům 2:7) Apoštol Pavel však předpověděl, že po jeho „odchodu . . . povstanou muži a budou mluvit převrácené věci, aby za sebou odvedli učedníky“. (Skutky 20:29, 30) A na konci prvního století n. l. apoštol Jan konstatoval, že takoví muži už v křesťanském sboru jsou a svádí druhé ze správné cesty. (1. Jana 2:18, 26) Křesťanství tak vykročilo směrem k přijetí pohanských zvyků.
1
O většině
z toho se s nikým nepřu! 
Ale o mravní
velikosti apoštolů po odchodu Ježíše lze oprávněně pochybovat! 
1
1
Váš
milovaný bratr a přítel Ježíš žije. 
