NEŘEKLA BYCH VZÁCNOST MY JICH TU MÁME PLNO 
(Bible, Matouš 3:4)
Jan měl na sobě šat z velbloudí srsti, kožený pás kolem boků a potravou
mu byly kobylky a med divokých včel.
Ale málokdo je vidí! Ono vidění je vzácnost.
To mi připomělo: Kdysi hodně dávno jsme šli se školou do přírody a já
se každou chvíli zastavil a zkoumal kdejakou "maličkost". Například z
pavučiny na který se blýskaly kapky vody jsem nemohl odtrhnout oči. No bylo
toho víc. Já od malička i na zahradě sledoval téměř neviditelné:D
Zkrátím to: Dostal jsem ve finále poznámku za zdržování, nebo tak něco.
Učitelce nešlo vysvětlit, že vidím to, co ona a ostatních asi 20 dětí ne

Ono to je stejné i u záležitostí duchovních. Nakonec je i psáno: Budete se dívat, ale neuvidíte. Budete naslouchat, ale neuslyšíte. Vše je to o darech.
Ano, naše povaha i naše schopnosti pramení v Božích darech našeho
milujícího Tatínka! 
Tak jste se nám pochlubil a chtěně nebo nechtěně Človíčka pomluvil,
ale tím se nelišíte od ostatních! 
A ty pavučinky budou brzy po ránu pokryté jíním, až začnou ranní
mrazíky, přivstaňte si někdy, budete překvapen, jak je to okouzlující...

Vyčetl si to v Bibli, ale je hezké,
že si to pamatuje! 
Jen to chlubení by měl omezit, velmi omezit, jinak ho to zničí...
