Babička měla modlitební knížku vedle postele na nočním stolku. Každou
noc před spaním si náhodně vybrala stránku a pomodlila se.
Teď ji mám já. Když se do té knížky podívám, najdu fotku svého
strýce, spolu s modlitbou napsanou na kusu papíru. Strýc zemřel na rakovinu
ještě když babička žila.
Musím na to pořád myslet... k jakému bohu se vlastně modlila. K tomu, který to způsobil nebo k tomu, který ho mohl zachránit?
Bůh je
jeden, i když mnozí lidé tvrdí něco jiného! A tento jeden jediný Bůh je
milujícím Otcem lidstva a vnímá každou modlitbu. 
A modlitba
má mít podobu rozhovoru, i když třeba Bůh zdánlivě mlčí. 
Jinak Vás
tu vítám a děkuji Vám za Váš příspěvek. 