Dokážeme
být k sobě upřímní?
Jsme schopní
se na sebe "naštvat", když si svou hříšnost uvědomíme?
A jsme
schopní se nad svou hříšností bolestně rozplakat, když nám dojde, že k
Otci skoro žádnou úctu nemáme?
Dokážeme
být k sobě upřímní?
Jsme schopní
se na sebe "naštvat", když si svou hříšnost uvědomíme?
A jsme
schopní se nad svou hříšností bolestně rozplakat, když nám dojde, že k
Otci skoro žádnou úctu nemáme?
Samotná
víra v Boha je jako první krůček malého dítěte!
(Následují občas i pády, ale dítě to zkouší znovu a znovu. . .)
Vystačí-li Ti Tvá víra v Boha pouze "k běhu na sto metrů" a máš-li
běžet 200 metrů tak už víru ztrácíš, potom se svou údajnou vírou v
Boha nikomu nechlub!!!
Na cestu do
kostela Ti Tvá víra možná stačí, ale na cestu k lidem, které máš
vnímat jako své milované bratry a sestry, Ti Tvá víra sotva bude stačit!!!
Navíc se cestou do kostela a pobytem v něm naprosto vysílíš!!!