1„Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale
přelézá ohradu, je zloděj a lupič.
2Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí.
3Vrátný mu otvírá a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a
vyvádí je.
4Když je má všecky venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože
znají jeho hlas.
5Za cizím však nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích
neznají.“
6Toto přirovnání jim Ježíš řekl; oni však nepochopili, co tím chtěl
říci.
7Řekl jim tedy Ježíš znovu: „Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro
ovce.
8Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči. Ale ovce je
neposlouchaly.
9Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i
vycházet a nalezne pastvu.
10Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby
měly život a měly ho v hojnosti.
11Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce.
12Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní,
opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a
rozhání.
13Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží.
14Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne,
15tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce.
16Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést.
Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř.
17Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal.
18Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život
dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého
Otce.“
19Pro tato slova došlo mezi Židy opět k roztržce.
20Mnozí z nich říkali: „Je posedlý zlým duchem a blázní. Proč ho
posloucháte?“
21Jiní říkali: „Tak nemluví posedlý. Což může zlý duch otevřít oči
slepých?“
22Byly právě svátky posvěcení jeruzalémského chrámu; bylo to v zimě.
23Ježíš se procházel v chrámě, v sloupoví Šalomounově.
24Židé ho obklopili a řekli mu: „Jak dlouho nás chceš držet v
nejistotě? Jsi-li Mesiáš, řekni nám to otevřeně!“
25Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které
činím ve jménu Otce, ty o mně vydávají svědectví.
26Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí.
27Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou
28a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky
nevyrve.
29Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže
vyrvat z Otcovy ruky.
30Já a Otec jsme jedno.“
31Židé se opět chopili kamenů, aby ho ukamenovali.
32Ježíš jim řekl: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Pro
který z nich mě chcete kamenovat?“
33Židé mu odpověděli: „Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro
rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh.“
34Ježíš jim řekl: „Ve vašem zákoně je přece psáno: ‚Řekl jsem:
jste bohové.‘
35Jestliže Bůh ty, jichž se týká toto slovo, nazval bohy – a Písmo musí
platit –
36jak můžete obviňovat mne, kterého Otec posvětil a poslal do světa, že
se rouhám, protože jsem řekl: Jsem Boží Syn?
37Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi!
38Jestliže je však činím a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste
jednou provždy pochopili, že Otec je ve mně a já v Otci.“
39Opět se ho chtěli zmocnit, on jim však unikl.
40Odešel znovu na druhý břeh Jordánu, na místo, kde dříve křtil Jan, a
tam se zdržoval.
41Mnozí k němu přicházeli a říkali: „Jan sice neučinil žádné
znamení, ale vše, co o něm řekl, je pravda.“
42A mnoho lidí tam v Ježíše uvěřilo.
předchozíJan 9
(Bible,
Zjevení Janovo 11:17) 
"Dobrořečíme Tobě, PANE BOŽE VŠEMOHOUCÍ, který jsi a kterýs byl,
Lidé,
vypravujme ostatním lidem o láskyplné spravedlnosti Boží! 
1
2
Ty estrády
s ním byly velmi oblíbené! 
Raději
žijte. 
Pokřtěným
hodnostářům "spadne brada", až se o tom přesvědčí! 
Ano! 
Náš Otec
je naším Bohem i Panovníkem! 
Já se
spoléhám na Boha Stvořitele a Otce svého a vzkříšený Ježíš také!
