Ten, kdo udělal dobrý skutek má mlčet. Mluvit má ten, v jehož prospěch byl udělán.
Požadovat, aby si někdo zapamatoval vše, co četl, je jako žádat, aby v sobě nosil to, co kdy snědl. Z toho žil tělesně a z onoho duševně a stal se prostřednictvím toho tím, čím je.
Odpouštět a neživit v sobě zlobu jsou prostředky k nápravě ostatních. Pomstou, odplatou nebo hněvem nemohou být křivdy odčiněny. Zlo může být vyloučeno jen dobrem. Pomsta může zplodit jen novou křivdu nebo prodloužit již trvající nepřátelství. Shovívavost a odpouštění jsou potřeby k nápravě ostatních.
1