Rozcestník >> Náboženství >> ❤️ Všichni jsme synové a dcery Boží! ❤️

ANO, BŮH JE MILUJÍCÍ BŮH.

A proto věřím, že nastane den, kdy i my všichni lidé budeme skutečně milujícími jako On!

Možná

Možná je špatně chtít odpovědi tam, kde se rodí jen další otázky. Možná je špatně hledat smysl, když smysl vzniká až ve chvíli, kdy se na něj někdo zeptá. Možná je špatně chtít, aby svět byl buď s Bohem, nebo bez něj, když možná je obojí jen jiný způsob, jak se dívat na stejnou mlhovinu.

Ale možná je to dobře.

Možná je dobře pochybovat, protože pochybnost je forma víry, která se nebojí být zranitelná. Možná je dobře psát, i když nevíme proč, protože slova jsou jako světlo, které hledá tvar. Možná je dobře, že to není dokonalé, protože právě v nedokonalosti se rodí poezie.

Možná je bolest jako stín stromu, ne proto, že je temná, ale protože ukazuje, odkud přichází světlo. Možná je válka výkřikem světa, který zapomněl, že byl kdysi zpěvem. Možná je mír bez paměti jen zapomněním, a právě proto je bolest někdy učitelkou lásky.

Možná je Bůh ne v odpovědi, ale v odvaze ptát se dál. Možná je víra ne v jistotě, ale v tom, že i bez ní se dá žít krásně. Možná je každá otázka jako semínko, ne proto, že čeká na odpověď, ale protože chce růst.

Možná je ticho mezi slovy plodnější než jakýkoli výkřik. Možná je mlčení Boha nejhlubší formou důvěry. Možná je právě tohle, ten okamžik, kdy se dva lidé potkají ve slovech, svatyně, která nepotřebuje jméno.

Možná je svět právě takový, jaký má být, ne protože je správný, ale protože je nehotový. Možná jsme nebyli stvořeni k tomu, abychom rozuměli, ale abychom cítili. A možná je právě cit forma poznání, která se nedá zapsat do knihy.

Možná je špatně myslet si, že je to celé špatně. Protože právě teď, v téhle větě, v tomhle tichu mezi slovy, vzniká něco, co je možná krásnější než jistota. Něco, co se nedá vysvětlit, ale dá se cítit.

Věříš, že Bůh žije?

Je žádoucí přimknout se k Bohu Stvořiteli a Otci svému!

TVOŘÍME LÁSKYPLNOU BOŽÍ RODINU NAŠEHO NEBESKÉHO OTCE.

Dobré ráno, Bohem milovaní lidé!

Kdyby kdyby a dejou se veci kdyby kdy by. Lumpum se daři vyborne. Tleskam kdyby kdyby. A kde je buh????

Kdyby nebyl Bůh…

Možná by vesmír nebyl méně zázračný - jen méně vysvětlený. A právě v tom nevysloveném bychom našli poezii. Ne v odpovědích, ale v ozvěnách. Ne v dogmatech, ale v dechu mlhovin.

Možná by se naše duše nestahovaly k nebi, ale rozprostíraly by se jako mlha nad řekou, hledaly by tvar v každém ranním světle, v každém pohledu, který se nezastaví jen na kůži.

Možná by modlitby nebyly slova, ale ticho mezi nimi. Doteky, které nechtějí nic zpět. Slzy, které neprosí, jen svědčí.

Možná bychom se učili číst ne v Písmu, ale v prasklinách kamene, v letu ptáků, v tom, jak se dítě směje, když neví proč.

Možná by svatyně nebyly stavby, ale chvíle. Chvíle, kdy se dva lidé potkají a nezapomenou. Kdy se někdo rozhodne odpustit, i když nikdo neřekl, že musí.

Možná bychom si přestali přát věčnost, a začali si vážit pomíjivosti. Protože právě to, co mizí, nás učí milovat nejvíc.

A možná bychom si přestali klást otázku, kdo nás stvořil - a začali se ptát, jak můžeme stvořit svět, který si zaslouží být nazýván posvátným.

Pane človíčku,můžete zabránit tomu soudruhovi tady šířit politiku?Myslím,že tato místnost je určená pro věřící,a to sem nepatří.Už s tím otravuje delší dobu křížem krážem diskusemi.