Rozcestník >> Náboženství >> ❤️ Všichni jsme synové a dcery Boží! ❤️

(Bible, Žalm 68:20-21)

Požehnán buď Panovník,
den ze dne za nás nosí břímě.
BŮH JE NAŠE SPÁSA.
Bůh je Bohem, jenž nás zachraňuje.
Je to on! Panující Živý Bůh,
kdo vyvádí z tenat smrti.

(Živé Slovo Boží)

Máme toho hodně za sebou! To ano!!!

Ale žít můžeme pouze v tomto okamžiku! Nezapomínejme na to...

Co my víme o životě? Nic! Vůbec nic!!!

O svedené a opuštěné dívce. . . (Převzato.)

Má ráda, kdekdo už ví to,
mladíčka jednoho.
Vyhrknou slzy a lítost
ji jímá pro něho.

Smějí se nad její mukou:
Chytila plamenem.
Nádobí padá ji z rukou,
když si naň vzpomene.

Prý pro ni do ohně skočí!
A zatím . . . V zrcadle
ráno, když vstává, má oči
od pláče zarudlé.

Už ani nemůže plakat
a bolí to jako nůž.
Pod jejich vadnoucí akát
si jinou vodí už.

P-S.
Děje se to! A plodí to slzy převeliké...
A strašlivé je, čeká-li ta dívka jejich dítě...

DOMEČEK - František Halas.

V domečku dětské hlavy
právě rozsvítili.
Copak rozsvítili v domečku dětské hlavy?

Rozsvítili tam svíčku,
světýlko teče po očičku,
rozsvítili tam svíčku.

Z očička do očička
poskakuje ta svíčka,
z očička do očička.

V domečku dětské hlavy právě zhasínají.
Pročpak zhasínají
v domečku dětské hlavy?

To tam k nim skřítci pospíchají,
a proto zhasínají.
Panečku, ti se mají.

Máš tam ještě další lži?

Strom v zimě.

Už je vidět hnízda, Meluzína hvízdá,
prázdným stromem vítr duje.
Táto, tomu říkáš hnízda?
Kdepak, zima mu je,
a bačkory si proto natahuje.

To napsal František Halas. A proč to sem dávám? Zrovna nedávno jsem ta hnízda v korunách opadaných stromů pozoroval. A jedno z nich bylo hodně veliké! Kdo ví, kdo ho tam postavil...

Bůh miluje nás všechny! A tomu se radostně směje i pohádkové sluníčko!

To si do hrobníka zamilovanej nebo co?

Stejně do nebe nepůjdeš za to jaký si tě odmítnou i v pekle!