Človíčku, tak dlouho jste byl na jiné zlý, až vás všichni opustili. A jestli v tom chování budete pokračovat, opustí vás i Bůh.
Človíčku, tak dlouho jste byl na jiné zlý, až vás všichni opustili. A jestli v tom chování budete pokračovat, opustí vás i Bůh.
Sestro, lidé neopustili mne! Opustili Boha Otce svého!!! A to už dávno...
Človíček to pouze z vůle Boží rozkryl, a tak ty lidi v jejich pokrytectví odhalil...
I Vás je dost! Vyhrožovat lidem, že je Bůh opustí, je hodně ďábelské!
A mně je tu s Tatínkem dobře!
Lidé mi nadávají!
Lidé mě pomlouvají!
Lidé mě zesměšňují!
Ale Bůh mě miluje!!!
Jistě to znáte!
Člověk se na chvíli natáhne, usne, a potom zjistí, že spal několik hodin.
Pozor!
Život s Bohem nemá být o občasném čtení Bible!
A už vůbec nemá být o občasné návštěvě kostela nebo chrámu!!!
ŽIVOT S BOHEM MÁ BÝT O CELÉ LÁSCE A SVATÉ ÚCTĚ K NĚMU...
Čekejme!
Čekejme, my hříšní lidé, na Živého Boha! Vždyť je naším milujícím
Tatínkem!
U Živého Boha je láskyplné milosrdenství, hojné je u něho vykoupení!
On, náš Otec, vykoupí hříšníky ze všech jejich nepravostí!
Pomine posměch sebejistých a pohrdání pyšných...
Čekejme na Milost Boží!
Převzatá poezie...
BŘÍZKA
Už skoro nahou divý liják
tiskne ji k zemi, rve z ní šat.
Brání se, hrdá, mlčenlivá ---
jak umí mlčky pohrdat.
A vichr v zimní temný večer
v pase ji útlou objímá.
Ramena její bílá svleče
chtivě rukama zkřehlýma.
Zlomí tu tenkou hrdou krásku!
Vymkla se, v očích slzy má:
jinému slíbila svou lásku,
své rty a bílá ramena.
(Bible, Izajáš 66:9)
"Což já, který otvírám život, nemám umožnit narození?" Praví Živý
Bůh.
"Když dávám plodnost, mám zavírat lůno?" Praví Tvůj Bůh.
(Živé Slovo Boží.)
PŘEVZATÁ POEZIE...
Plavý větře, jak jsi šťastný, větře!
Ech, ty záletníku, ty se máš!
V srdíčko slívy i jívy se vetřeš
a při měsíčku každou objímáš.
Plavý větře, jak jsi šťastný asi!
A já --- už léta jsem přikován
na jedny myslím jen oči, rty, vlasy
a v srdci lásku mám.
P.S.
A V SRDCI LÁSKU MÁM.
PŘEVZATÁ POEZIE...
Neseděl blízko ani vedle
a pro ni sotva známý byl.
Když potkal jeho její pohled,
za stolem štěstím zazářil.
Noc novoroční, všech nocí sladší!
A přešlo něco málo dní:
oč odloučení jsou teď kratší,
o to jsou delší loučení.
Prochodí večer po aleji,
kde z města září vodojem.
Má ji rád čím dál troufaleji
a nazývá ji králíčkem.
Jak utíká, jak horce dýchá
v lehýnkých šatech džbánkových!
Náhle mu začne prsty, tichá,
počítat řasy na očích.
A slova lásky, radost, smutek
se začínají v prsou chvět.
Rty svoje jednou nabídnuté
od jeho rtů nevezme zpět.
Blízkosti první! . . . Ne, ne, nesmíš,
ne, nechci! --- tvrdě brání se.
Ruce však vzdychnou: Jsme jak ve snu!
A vzdají se v tom zápase.
P.S.
Ano, i ta báseň je o noci novoroční, všech nocí sladší!
Nezkoušel jsem to!!! Bůh mě pokorou i sílou k pokání obdaroval, i když jsem si ty dary nezasloužil. Tatínek už je takový! Chci věřit, že jednou obdaruje i Vás a Vaše pýcha se ve Vás beze zbytku rozplyne...