Jsem hrozný, co!?
Nutím Vás přemýšlet stejným způsobem, jako to dělají rodiče se svými malými dětmi!
Jsem hrozný, co!?
Nutím Vás přemýšlet stejným způsobem, jako to dělají rodiče se svými malými dětmi!
KOCOUR A KOHOUT - bajka
Lstný kocour kdysi zachytil se kolíků a visel jak ten kožich: číhal na
drůbež . . .
Jej zahlédl moudrý kohout s ostruhou jak srp a pronikavým hlasem hned se
posmívá:
"Ó, dobře jsem si všiml různých kožíšků, však žádný neměl nikdy -
zuby kocouří:"
„Je třeba znát sebe sama. I kdyby to poznání člověku nepomohlo najít pravdu, alespoň si tak uspořádá vlastní život, a to je nejlepší, co může udělat.“
Jan Werich „Jestliže neumíš, naučíme, jestliže nemůžeš, pomůžeme ti, jestliže nechceš, nepotřebujeme tě.“
(Bible, Sírachovec 13:1)
Kdo se dotýká smůly, umaže se, a kdo vyhledává společenství nadutce, připodobní se mu.
(Živé Slovo Boží)
(Bible, Sírachovec 13:3 + 13:4-8)
Boháč spáchá křivdu a přidává k ní urážky, chudák aby se za
utrpěnou křivdu ještě omlouval.
+
Dokud jsi boháčovi k užitku, projevuje o tebe zájem, ale jakmile se octneš
v nouzi, nezná Tě. Pokud něco vlastníš, přiživuje se u tebe a ožebračí
tě, sám se však o nic nepřičiní. Když bude od tebe něco potřebovat,
začne s přetvářkou. Bude se na tebe usmívat a tvářit se povzbudivě, bude
s tebou úlisně mluvit a ptát se: "Nepotřebuješ něco?" Bude tě zahanbovat
svou pohostinností, dokud tě jaksepatří neožebračí, aby se ti nakonec
vysmál. Když tě později uvidí, přejde kolem tebe a bude nad tebou jen
potřásat hlavou. DEJ POZOR A NEDEJ SE SVÉST, ABYS PRO SVOU HLOUPOST NEZAŽIL
PONÍŽENÍ.
(Živé Slovo Boží)
LIŠÁK A HROZNY - bajka
Kde svah se skláněl, s keře révy spouštěly se tmavé hrozny . . . Jednou lišák ferina je zahlédl plné šťávy, vábně zardělé; i vyskakoval, chňapal po nich prackami: ach, jistě byly zralé - jen je utrhnout! Leč dřel se marně, nedoskočil . . . Rozmrzen jde lišák dále, mumlaje si v útěchu: "Jak sladkými se zdály! Jak jsou kyselé!"
TREST BOŽÍ - bajka
Chtěl člověk ztrestat lišku, starou škůdnici svých rév a zahrad, nějak obzvlášť potupně: i zapálí jí ohon, ovázaný lnem a pak ji pustí . . . Tu však BŮH VŠE VIDOUCI tu lišku s ohněm zavedl k polím trapiče, kde krásné slibné klasy jen se vlnily. I zplakal člověk nad zmarem své námahy a jeho sýpky nespatřily zrnečka.