Náš milující Otec ví, co potřebujeme!
Venku bylo a je nádherně! Prošel jsem se po polních cestách, chvílemi svítilo sluníčko, k tom svěží jarní větřík; co Vám mám povídat!
Objeví se tu Živý Bůh! (Bůh Stvořitel, Otec, Pán a Spasitel můj a náš!)
S Tatínkem přijde i jeho osobní družina andělů! (Jsou rozkošní, uvidíte!)
A současně se sem vrátí i lidé, z nichž o mnohých se píše i v Bibli nebo v Koránu!
(Vrátí se i Ježíš a Muhammad nebo "Buddha"! Aby bylo zřejmé, že před Bohem NIKDO protekci nemá.)
Úplně jsem zapomněl vyndat prádlo z pračky, jak jste mě tu zaneprázdnili.
Ale už visí na šňůrách na lodžii a svěží větřík mi pomáhá ho usušit. (Hezky tam to ložní prádlo poletuje!)
Ježíš vstává z mrtvých
28 Na úsvitu neděle se Marie Magdaléna a ta druhá Marie vypravily k hrobu. 2
Nastalo silné zemětřesení. Boží anděl sestoupil s nebe, odvalil kámen a
sedl si na něj. 3 Zářil jako blesk a jeho oděv byl bílý jako sníh. 4
Strážci byli tak vyděšeni, že se nemohli ani hnout. 5 Anděl promluvil k
ženám: „Nebojte se, vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. 6
Ale on tu již není, vstal opět k životu, jak to předpověděl. Pojďte se
podívat do hrobu. 7 A teď si pospěšte a řekněte jeho učedníkům, že
vstal z mrtvých a jde napřed do Galileje, kde ho uvidíte. To jsem vám měl
vyřídit.“
Kromě toho, jak uvádí Encyclopædia Britannica, řada velikonočních tradic má s Ježíšovým vzkříšením „pramálo společného; jsou totiž převzaté z lidových zvyků“. Vezměme si například oblíbené velikonoční symboly – vejce a zajíčka. V knize Církevní rok a lidové obyčeje od Vlastimila Vondrušky se píše: „Od pohanských dob bylo vejce symbolem života, snad právě proto se spojovalo s oslavou jara.“ A The Encyclopedia of Religion uvádí: „Zajíc byl známý jako neobyčejně plodné zvíře, a tak symbolizoval příchod jara.“
Profesor Philippe Walter, odborník na středověkou literaturu, vysvětluje, jak různé lidové zvyky pronikly do oslav Velikonoc. Napsal, že „v době, kdy se pohanskému náboženství dávala křesťanská podoba“, bylo snadné propojit motiv Ježíšova vzkříšení s pohanským svátkem, při kterém se oslavoval „přechod ze zimy, symbolizující smrt, do jara, představujícího život“. Walter dodává, že to byl zásadní krok při začleňování křesťanských svátků do pohanského kalendáře. Otevřel dveře hromadnému obracení pohanů na křesťanskou víru.
Dokud byli naživu Ježíšovi apoštolové, k takovému směšování křesťanství s pohanstvím nedocházelo, protože tomu bránili. (2. Tesaloničanům 2:7) Apoštol Pavel však předpověděl, že po jeho „odchodu . . . povstanou muži a budou mluvit převrácené věci, aby za sebou odvedli učedníky“. (Skutky 20:29, 30) A na konci prvního století n. l. apoštol Jan konstatoval, že takoví muži už v křesťanském sboru jsou a svádí druhé ze správné cesty. (1. Jana 2:18, 26) Křesťanství tak vykročilo směrem k přijetí pohanských zvyků.
O většině z toho se s nikým nepřu!
Ale o mravní velikosti apoštolů po odchodu Ježíše lze oprávněně pochybovat!
Velikonoce jsou oslavy jara patří k pohanským zvykům, měli by jsme Oslavovat smrt Ježíše né vzkříšení.A Velikonoce zapůjčujou i k tomu slavit vše pohromadě to je špatné
Copak apoštolové neslavili u poslední večeře s Ježíšem,to je to co máme slavit
Korintským 11:23-29
Kdykoli z něj pijete, čiňte to na mou památku. “ Kdykoli jíte tento
chléb a pijete tento kalich, zvěstujete Pánovu smrt, dokud nepřijde. Kdo by
tedy jedl tento chléb a pil Pánův kalich nehodným způsobem, takový se
proviní proti Pánově tělu a krvi.