POEZIE PRO DNEŠNÍ VEČER. . . 
STANISLAV K. NEUMANN - Kniha lesů, vod a strání
"ANDANTE"
Pod mraky stůně dnes večer srpnový
a srdce mé,
ve zvadlém větříku se chvěje větvoví
a srdce mé
jen tichou, tak zcela tichou písní večerní.
A stráně kolem zasmušile sní
pod hřívou lesů,
ztrativších půvab tajemných hlesů,
jež v měsících lásky rodí se z nich
vzdechy a smích.
Je ticho a smutek a mlčení barev,
nemocné ticho pod mraky,
jako by nikdy již ze šedých larev
nesměly vzejíti,
v slunci se zaskvíti
motýlů pestré zázraky.
A myslí si nemocné srdce mé,
že sotva již někam dojdeme;
takový příliš lidský cit
jím počíná chvít;
jak tulák zbloudilý, skrčený v plášti,
myslí si s nejistou lítostí,
že nebude velkých již radostí,
ni velkých záští.
Že bylo by krásno se povznésti
nad radosti, žaly, neřesti.
Myslí si, myslí srdce mé
v nemocný večer srpnový,
chvěje se, chvěje srdce mé
jak unavené větvoví.
A
platí to i o lidech zesnulých nebo po zesnutí Otcem omilostněných a
vzkříšených!
Ano,
náš Otec je Pánem "pánů", Králem "králů", Vládcem "vládců" a
Panovníkem "panovníků"! 
Před
Bohem nemá nikdo z nás žádnou protekci, i když si to mnozí lidé myslí!
Naše
současné role jsou pouze dočasné! A všechny mají stejnou hodnotu! NEJSOU
VELKÉ A MALÉ ROLE, jak si někteří z nás myslí, když se po světě
rozhlíží! Časem si to uvědomí všichni.
Važme si tohoto láskyplného
přístupu našeho Stvořitele! Buďme mu vděční. . .
Bohu
Stvořiteli a Otci lidstva můžete věnovat svou lásku, svou úctu a svůj
vděk! Nic jiného!
A já
osobně děkuji Tatínkovi často a s láskyplnou vděčností a přítulností
milujícího člověka!
1
Ano! 
BŮH
JE NAŠÍM MILUJÍCÍM TATÍNKEM. 
Před Bohem
se nedělíme na věřící a nevěřící! 
Jsme
lidé! Každý z nás je člověkem! 
A Ty,
pokládáš-li se za boha nebo bohyni, časem pochopíš svůj omyl. 
Dobré ráno, Bohem milovaní lidé!
