Enki a Ninmach - stvoření lidstva
V dávných dobách, po oddělení nebe od země, museli bohové ještě sami
pracovat. Nižší bohové, pověření těžkou prací při výkopech
zavlažovacích kanálů, se vzbouřili. Nejvyšší bohové se proto rozhodli
stvořit člověka, který převezme těžkou práci.
Bohové Enki a Ninmach byli pověřeni stvořením prvních lidí. Posilněni
pitím piva však začali spolu soupeřit. Ninmach stvořila několik lidí
různě postižených, avšak Enki těmto lidem dokázal určit jejich
smysluplné místo ve společnosti. Pak sám Enki stvořil ženu a s ní
zřejmě zplodil prvé lidské dítě nazvané Umul.
Mýtus nabízí vysvětlení existence různě postižených lidí a záruku jejich uplatnění ve společnosti. První postižení lidé jsou výsledkem soupeření bohů Enkiho a Ninmach následujícím po nestřídmém pití piva. Příběh rovněž vysvětluje příčinu bezmocnosti dětí po jejich narození.
Obsah
Příběh začíná v pradávné době, po oddělení nebe od země, kdy byli
zrozeni bohové Anunnakové, kdy uzavírali mezi sebou partnerské svazky a
dělili si nebe a zemi.
Enki a Ninmach [1], 1-6
Za oněch dnů, kdy nebe a země stvořeny byly,
za oněch nocí, kdy nebe od země bylo odděleno,
v oněch letech, kdy osudy byly určeny,
kdy Anunnakové byli zrozeni
a bohyně do manželství vzaty byly,
mezi nebe a zemi se rozdělily.
V těch dávných dobách si bohové museli prací obstarávat živobytí.
Velcí bozi na práci dohlíželi, nižší bozi lopotně hloubili zavlažovací
kanály.
Enki a Ninmach, 7-10
Když bohyně otěhotněly a rodily –
tehdy pro jídlo a pití své bozi ještě pracovali.
Velcí bozi na práci dohlíželi, nižší bozi nosili košíky,
při hloubení kanálů v Charalu hlínu sypali.
Bohové si však začali stěžovat. Nejmoudřejší bůh Enki, spící na svém
loži v hlubině moře, je však neslyšel. Teprve bohyně Nammu, první z
božských matek, jej přiměla k pomoci naříkajícím a rozhádaným
bohům.
Enki a Ninmach, 21-23
Bozi, jež stvořil jsi, jedni do druhých bijí!
Můj synu, ze svého lože se zvedni, k moudrosti své zručnost připoj!
Opatři bohům náhradu, aby své košíky odhodit mohli!“
Moudrý Enki se tedy rozhodne jednat.
Enki a Ninmach, 25-30
Bůh, kníže svatý, v zamyšlení do stehen se bije,
vědoucí, moudrý, rozvážný, jenž vše moudré a dobré zná, stvořitel,
jenž dokáže všechno, Sigensigduovi vzejít dal.
Enki po svém boku ho postavil, přemýšlí o něm.
Když Enki, jediný stvořitel tvaru, se do jeho nitra pozorně díval,
řekl své matce Nammu:
„Má matko, na tvora, kterého vytvoříš ty, uval práci bohů!
Enki dal vzejít Sigensigduovi. Zřejmě se jednalo o sedm Sigensigdu, bohyní
rodiček.[3]Podle jiných výkladů textu bylo bohyní 7 párů, někdy je však
Sigensigdu považován za prvý prototyp člověka.
Pak Enki požádal Nammu, svou matku, aby stvořila (s pomocí Sigensigdu) z hlíny tvora - člověka, který převezme práci bohů.
Enki a Ninmach, 30-38
„Má matko, na tvora, kterého vytvoříš ty, uval práci bohů!
Až jádro hlíny nad oceánem Abzu smísíš,
až Sigensigdu hlínu odkrojí,
nechť Ninmach je ti pomocnicí,
Ninimma, Suzianna, Ninmada a Ningunna, jež jsi zrodila,
Ninmug, Šaršargaba a Ninbara
ať při tvém porodu stojí!
Má matko, až osud mu rozhodneš,
Ninmach nechť na člověka robotu uvalí!“
Druhá část
Enki (Nudimmud) pro matku Nammu a její budoucí pomocníky - bohyni Ninmach
(Ninchursag) a sedm bohyní (Sigensigdua ?) vystrojil hostinu. Pohostil také
vysoké bohy Ana a Enlila.
Enki a Ninmach, 52-57
Enki s Ninmach společně pivo pili a jejich mysl byla rozjařena.
Ninmach Enkimu praví:
„Podle toho, jak dobře či špatně je tělo utvořeno,
já osud mu – jak srdce mé si žádá – dobře či špatně rozhodnu!“
Enki bohyni Ninmach odpovídá:
„Osud, který si přeješ, ať dobrý či špatný, určím já sám!“
Enki a jeho sestra Ninmach se rozjaří pitím piva. Ninmach touží určit osud
budoucím lidem, Enki si však tuto výsadu chce ponechat pro sebe. Dochází
zřejmě k jistému soupeření, každý z božských sourozenců si myslí, že
jen on sám umí stvořit člověka a dát mu smysluplný osud.
Ninmach se pustila do díla. Vzala hlínu nad mořem Abzu a stvořila
postupně šest lidí. Každý z nich však byl nějak postižen. Prvý člověk
byl velice sláb. Enki mu určil osud - ustanovil jej dvorním sluhou. Druhý
člověk málo viděl a stále mrkal. Enki mu proto daroval umění zpěvu.
Třetí měl strnulou nohu, byl tedy určen pro práci se stříbrem. Čtvrtý
neudržel moč, Enki jej nepověřil žádnou povinností. Pátou byla neplodná
žena, Enki ji poslal do harému. Šestý člověk neměl mužský úd ani
ženskou pochvu, byl ustanoven zřejmě do funkce královského eunucha.
Ninmach stvořila prvých šest lidí nedokonale snad záměrně, aby
znemožnila určit Enkimu zdárně jejich osud. [3] Enkimu se však přesto
podařilo určit jim smysluplné místo v budoucí společnosti.
Enki a Ninmach, 79-85
Ninmach kousky hlíny mrštila o zem vší silou.
Velký pán Enki bohyni Ninmach řekl:
„Každému, jejž jsi stvořila, jsem určil osud, obživu dal.
Nyní chci pro tebe tvořit sám, pro tebe osudy zrozených určovat!“
Enki tvořil podle hlavy její, těla, úst i vnitřností.
Bohyni Ninmach při tom řekl:
„Z údu vztyčeného semeno do lůna ženy vstříknu, ta žena porodí.“
Výše uvedený překlad nemusí být přesný. Jiné zdroje [3] [5] uvádějí
následující překlad řádky 83:
Tedy nikoliv "Enki tvořil podle hlavy její, těla, úst i vnitřností." ale "Enki vytvořil podobu hlavy ... a otvor v jejím lůně."
Enki sám se rozhodl stvořit člověka. Stvořil zřejmě ženu včetně
rozmnožovacích orgánů a sám ji pak oplodnil. Podobně i v pozdějším
biblickém příběhu pomáhá Yahweh prvé ženě Evě při oplodnění (Gen
4:1). [3]
Další dva řádky textu jsou poškozeny.
Dále se dozvídáme, že druhým člověkem byl Umul:
Enki a Ninmach, 88-101
Druhý (člověk) byl Umul. Jeho hlava nemocná byla, jeho oči nemocné byly,
jeho … byl nemocný, jeho šíje nemocná byla,
jeho život byl konci blízko, plíce měl nemocné, srdce nemocné, vnitřnosti
nemocné.
Hlava mu na těle visela, chléb do úst nevložil, jeho páteř …
ramena jeho byla slabá, jeho nohy byly slabé, do pole vyjít nemohl. Takového
člověka stvořil.
I praví Enki bohyni Ninmach:
„Člověku, jejž jsi stvořila, já určil jsem osud, dal jsem mu obživu.
Nyní ty člověku, jejž stvořil jsem já, osud urči, nechť pojídá
chléb!“
Když Ninmach Umula spatřila, otočila se k němu,
k Umulovi přistoupila a otázky mu kladla. Mluvit však neuměl.
Chléb dala mu k nasycení, nemohl na něj dosáhnout,
nemohl si odpočinout, nemohl spát.
Když vstal, nesedl si více, nemohl ulehnout ani chléb jíst.
Tu Ninmach Enkimu praví:
„Ten člověk, jejž jsi stvořil, živý ani mrtvý není, neunese nic!“
Kdo byl ten postižený a nemohoucí Umul? Často je Umul chápán jako další
postižený člověk, nemohoucí stařec. Nejednalo se však naopak o bezmocné
dítě, poprvé zrozené lidskou ženou? Prvé lidské dítě je pro Ninmach
něčím zcela novým - nemůže chodit, mluvit, držet hlavičku, jíst chleba
ani pokojně spát, "není živé ani mrtvé". Ninmach to zcela zmátlo a
nedokázala pro takového človíčka určit osud.
Další text je však opět poškozen.
Text pokračuje až kletbami bohyně Ninmach. Vyčítá Enkimu, že nepomohl, když byl zbořen její chrám, zničeno celé město a jeho vládce, její syn, byl zajat.
Enki a Ninmach, 123-128
„Nyní již nebudeš na nebi sídlit, na zemi bydlet. I kdybys chtěl, na zemi
nevystoupíš!
Na zemi sídlit nebudeš! Můj dům byl postaven, slova tvá v něm však
nebudou vyslyšena!
Na zemi nebudeš žít! Mé město bylo postaveno, já však jsem plná
hněvu!
Nyní je město mé zničeno, můj dům je zbořen, mé dítě je zajato!
O spánek jsem oloupena, Ekur jsem opustila.
Já sama z ruky tvé nikdy již neuniknu!“
Enki zřejmě uznává výtky a chválí Ninmach. Zmiňuje opět člověka Umula, text je však poškozen a smysl se ztrácí.
Enki a Ninmach, 129-134
Enki bohyni Ninmach odpověděl:
„Slovo, jež vyšlo z mých úst, kdo změnit může?
Bohyně Ninmach, dílo tvé nechť je spoutáno!
Poté, co Umul v lůně tvém …, jež nedokonalé bylo, mne nechala jsi
přijmout, kdo mohl ti odporovat?
Člověk, který za tebou jde, tvar podle mne má. Ať modlí se!
Nechť ještě dnes úd můj mužský velebí a v rozum tvůj věří!
Poslední řádek může být překládán jako
tedy "Nechť je dnes můj úd veleben a slouží tobě jako připomínka!" Můžeme tedy dovodit, že Enki byl snad opravdu otcem Umula. [3] [4]
Enki a Ninmach, 135-141
Chrámové strážce
až na místa postavím, nechť slávu tvou rozhlásí!
Sestro má, nechť hrdinství tvé je velebeno,
písní se opěvá a písmem napíše!
Bozi všichni mají své příbytky, Umul ať nyní dům pro mne staví!“
Ninmach velkému pánu, Enkimu, nemohla odporovat.
Ó otče Enki, jak sladké je tebe chválit!
Skladba končí oslavou boha Enkiho, otce lidstva.
Nebojte se,
jitrnice nejím! 
1
1
