POEZIE PRO DNEŠNÍ VEČER. . . 
STANISLAV K. NEUMANN - Kniha lesů, vod a strání
"ANDANTE"
Pod mraky stůně dnes večer srpnový
a srdce mé,
ve zvadlém větříku se chvěje větvoví
a srdce mé
jen tichou, tak zcela tichou písní večerní.
A stráně kolem zasmušile sní
pod hřívou lesů,
ztrativších půvab tajemných hlesů,
jež v měsících lásky rodí se z nich
vzdechy a smích.
Je ticho a smutek a mlčení barev,
nemocné ticho pod mraky,
jako by nikdy již ze šedých larev
nesměly vzejíti,
v slunci se zaskvíti
motýlů pestré zázraky.
A myslí si nemocné srdce mé,
že sotva již někam dojdeme;
takový příliš lidský cit
jím počíná chvít;
jak tulák zbloudilý, skrčený v plášti,
myslí si s nejistou lítostí,
že nebude velkých již radostí,
ni velkých záští.
Že bylo by krásno se povznésti
nad radosti, žaly, neřesti.
Myslí si, myslí srdce mé
v nemocný večer srpnový,
chvěje se, chvěje srdce mé
jak unavené větvoví.
A platí to i o lidech zesnulých nebo
po zesnutí Otcem omilostněných a vzkříšených!
Ano, náš Otec je Pánem "pánů",
Králem "králů", Vládcem "vládců" a Panovníkem "panovníků"! 
Před Bohem nemá nikdo z nás
žádnou protekci, i když si to mnozí lidé myslí!
Naše současné role jsou pouze
dočasné! A všechny mají stejnou hodnotu! NEJSOU VELKÉ A MALÉ ROLE, jak si
někteří z nás myslí, když se po světě rozhlíží! Časem si to
uvědomí všichni.
Važme si tohoto láskyplného
přístupu našeho Stvořitele! Buďme mu vděční. . .
Bohu Stvořiteli a Otci lidstva
můžete věnovat svou lásku, svou úctu a svůj vděk! Nic jiného!
A já osobně děkuji Tatínkovi
často a s láskyplnou vděčností a přítulností milujícího člověka!
1
Ano! 
BŮH JE NAŠÍM MILUJÍCÍM TATÍNKEM.
Před Bohem se nedělíme na věřící a
nevěřící! 
1
Jsme lidé! Každý z nás je
člověkem! 
A Ty, pokládáš-li se za boha nebo bohyni,
časem pochopíš svůj omyl. 
Dobré ráno, Bohem milovaní lidé!
