16Vždyť kde je závist a svárlivost, tam je zmatek a kdejaká
špatnost.
17Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná,
ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez
předsudků a bez přetvářky.
18Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj. Všichni bez
vyjímky se máme čemu učit, 
Předmět diskuze: ❤️ My všichni lidé, Boha z milosti Boží znající, v Boha věřící i v Boha nevěřící, Boha vroucně, oddaně a se svatou úctou k němu milující i Boha "ateisticky" ignorující, jsme vlastními Syny a Dcerami Božími a Živý Bůh, který je jediným Bohem v celém vesmíru, je láskyplným Stvořitelem, milujícím Tatínkem, spravedlivým Panovníkem a milosrdným Spasitelem nás všech! V této diskuzi je povoleno vyznávat lásku Bohu opakovaně a klidně stejnými láskyplnými slovy a to bez omezení 24 hodin denně! Láska k Bohu tu není zakazována, ať už se projevuje třeba pouhým vyznáním: "Tatínku! Lásko moje! Bože a Pane můj! Miluji Tě!" Nestyďte se tedy Boha Otce svého milovaného svým vyznáním lásky oslovit a potěšit - vždyť tím můžete duchovně "probudit" a inspirovat i své ostatní, po Bohu Otci svém skrytě toužící bratry a sestry! ❤️
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení
Co tedy
řekneme? Je Bůh nespravedlivý? NAPROSTO NE! Mojžíšovi řekl: "Smiluji se,
nad kým se smiluji a slituji se, nad kým se slituji." Nezáleží tedy na tom,
kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ALE NA BOHU, KTERÝ SE SMILOVÁVÁ.
Písmo přece říká faraónovi: "Vyzdvihl jsem tě, abych na tobě ukázal
svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi." SMILOVÁVÁ SE TEDY,
NAD KÝM CHCE, A KOHO CHCE, ČINÍ ZATVRZELÝM. 
Vyhlašuje
se týden příměří
1
Bohu Stvořiteli a
Otci svému se rozhodně nevysmívám!!! 
Víme, že
zákon je svatý - já však jsem hříšný, hříchu zaprodán. NEPOZNÁVÁM
SE VE SVÝCH SKUTCÍCH; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co
nenávidím. Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím
se zákonem a uznávám, že je dobrý. PAK TO VLASTNĚ NEJSEM JÁ, KDO JEDNÁ
ŠPATNĚ, ale hřích, který je ve mně. Vím totiž, že ve mně, to jest v
mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. CHTÍT DOBRO, TO DOKÁŽU, ALE
VYKONAT UŽ NE. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které
nechci. Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích,
který ve mně přebývá. Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit
dobro, mám v dosahu jen zlo. Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí
souhlasím se zákonem Božím; když však mám jednat, pozoruji, že jiný
zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě
zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy. JAK UBOHÝ JSEM TO
ČLOVĚK! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? Jedině Bohu buď dík skrze
Ježíše Krista, Pána našeho. (Poznámka: Pavel byl v té době už
křesťanem! Od jisté doby se ke své židovské víře a podstatě moc
nehlásil...) --- A TAK TENTÝŽ JÁ SLOUŽÍM SVOU MYSLÍ ZÁKONU BOŽÍMU, ALE
SVÝM JEDNÁNÍM ZÁKONU HŘÍCHU. 
Nezávidím
permanentně šťastným lidem! 
Tápeme a
bloudíme! Často opakovaně. . . 
A důvod
zná pouze Bůh Stvořitel a Otec náš! 
To je k
neuvěření! 
Žijme tedy
v míru se všemi lidmi. 
Otázkou
je, zda to zvládneme... 