Nemusel by se na vás tolik zlobit, to je pravda. Přesto je jisté, že umí
svými příspěvky obohatit, přinést něco nového. Možná je to někdy
schované v různém hávu, ale dá se to číst a přemýšlet nad tím.
Dokonce se člověk může i zasmát nějakému takovému podání. Je tam
určitý egoistický náboj, odrážející momentální stav mysli, to je
pravda, ale jsi-li bez viny, hoď kamenem. Ne, nelezu mu do zadní části,
zažil jsem od něj také ledacos a přesto... možná je tam... souznění...
nebo jak to nazvat. Jako když si motýl vybere na rozkvetlé louce právě jen
jednu jedinou květinu a stejně to má i ona, neb ví, že pro něj
rozkvete.
Kdysi (čas velmi rychle plyne) mi na jeden příspěvek odpověděl jiný muž.
Bylo to o rybičkách v akváriu a jejich plavání ze strany na stranu. Četl
jsem to tehdy několikrát a stále mi unikala podstata, ale přesto jsem v tom
něco cítil. Něco víc. Postupem času jsem zjistil, jak jsem se mýlil. Jeho
svět byl stejně uzavřený novým myšlenkám jako ten váš a vše ještě
zpestřoval rytmus bubnů. Možná se probubnoval někam za tento svět, nevím.
Možná to byl jeho únik z marnosti všedního dne (z útoku posledního
nepřítele 
).
Určitě je těžké hledat a také je těžké potvrzovat a brát za
nezpochybnitelnou pravdu, nalezené.
Jsme zvyklí, celý život se učit a je to naše přirozenost. Nic nám tedy
nebrání naučit se naslouchat ostatním.
Předmět diskuze:
Bůh a jeho děti, i ti druzí
