Snad pochopíte toto! Snad... 
Kdysi dávno byli mnozí lidé velmi chudí a nemohli svým dětem kupovat
žádné hračky. 
A některé malé děvčátko, které bylo jedináčkem chudých udřených
rodičů, si našlo polínko dřeva a kouskem hadříku ho omotalo a to polínko
se stalo její panenkou na hraní. S tím polínkem hovořilo, jako by to byla
holčička jako ona! Ale to polínko bylo pořád jenom polínko! Prostý kus
dřeva... Vše ostatní pramenilo v dětských představách toho malého
chudého děvčátka... Jasné? 
A stejně tak je pro Človíčka Bůh Tatínkem! Vlastním Tatínkem!
Milovaným Tatínkem! 
A jestli to je pro Vás zlé, potom vězte, že o tom je CELÁ LÁSKA k Bohu
Otci lidstva, o kterém tu i Ježíš tak často láskyplně a s úctou
hovořil... 
Polínko je modla a mi se máme vyvarovat modlářství, máme mít obřezané srdce.
Dětská hračka je pouze hračka!!! Žádná modla!!! 
Vaše bezcitnost je strašlivá!!! Pro Vás jsou malé děti modláři?
Styďte se!!!
Vyrazte do ulic! A vyřvávejte: "Děti,
co mají hračky, jsou modláři!!!" 
"Obřežte
jim srdce! Seberte jim všechny hračky!!!"
MNĚ JE UŽ NĚKOLIK
TISÍC LET. 
A máte
pravdu, jsem hravý jaké malé dítě... 
Vás aby se děti bály!!! 
A proč? Jsem bratrem a
přítelem všech lidí...