…… Jenže lidé si to stejně udělají po svém a zráta času psát tady. Proto budu psát dále svá hovinka jako ostatni mravenci
Vědomí, že náš čas je nejen konečný, ale s každým rokem, měsícem, týdnem, dnem ba i hodinou je stále kratší a kratší, s námi může v krizi středního věku pěkně zamávat. Jeho cena na burze života strmě stoupá a žádné peníze nám nepomohou vrátit ani jedinou vteřinu.
Většinou okamžitě víme, kdo z našeho okolí nás o čas připravuje a snadno z něj učiníme terč svého hněvu. Je pro nás zlodějem a musí být spravedlivě potrestán.
Ovšem jen málokdy si připustíme, že největšími zabíječi vlastního času jsme my sami – a teď nemluvím o surfování po internetu, válení u televize a bezduchém klábosení.
Mám na mysli čas naplněný ušlechtilou snahou něco někam posunout či vyřešit, spotřebovaný s bezmeznou vírou, že to můžeme udělat jedině my sami, protože nikdo jiný to tak dobře neumí.
Je těžké jít do sebe a poctivě si přiznat, že „mít věci pod kontrolou“ nám poskytuje falešný pocit jistoty. Lehčí je žít v iluzi, že takhle máme pod kontrolou i náš vlastní život.
Je‑li naším cílem spasení světa, jde jistě o ušlechtilý úmysl. Na místě je ale otázka, jestli o to ten svět stojí. Skutečně mu pomáháme? Rozdáváme smích plačícím, pomoc trpícím a jídlo hladovějícím? A jsou to ti praví?
Dobrovolně myslíme za jiné. Na pracovišti, doma. Bereme si na hrb odpovědnost za jejich životy (často bez jejich souhlasu) a v závěru jsme pod tíhou cizích problémů na konci sil. Jsme to my sami, kdo se ve výsledku o vzácný čas okrádá. A vděčnost, kterou často ve své idealistické iluzi očekáváme, nepřichází.
Mnozí lidé Boha odmítají, ačkoliv ho téměř
neznají. Jiní proto, že "vědí příliš mnoho", než aby v něj mohli
věřit. Někdo ho musí zapírat, protože má strach z jeho zkresleného
temného obrazu. Jiní se mu vysmívají pro jeho domnělou neškodnost. Mnozí
ztratili víru na bitevních polích, jiní zároveň s pohádkami svého
dětství. Na druhé straně však najdeme bezpočet lidí, kteří jsou pro
tohoto Boha ochotni položit život, kteří u něj hledají oporu, štěstí a
naplnění.
Boží zjevení neboří zákony lidského myšlení a neruinuje náš rozum.
Bůh spíše prostírá před zrakem věřícího člověka lidské osudy,
události a příběhy jako "obrázkovou knížku". A když člověk dál
přemýšlí o tom, co viděl, a pokouší se to uchopit myšlenkami a slovy,
dospívá ke stále jasnějšímu porozumění. Tak vyrůstá ze života víra a
vědomí o Bohu. A přece ani tehdy nevíme, kdo je to "Bůh ve své podstatě"
či "Bůh jako takový". Poznáváme však, jak působí a co s námi činí.
Přitom se jistě stane, že někteří jednotlivci, nebo i celé skupiny,
poznávají klamně nebo jen částečně. Ale tyto "pochybné zdroje" nemohou
překroutit konečný výsledek. Z celé řady jednotlivých zkušeností,
které se vzájemně doplňují, vysvětlují a korigují, ze zkušeností
celých rodin, kmenů a generací krystalizují poznatky, které jsou
"pravda".
Z pastorace cz., že :-)
Ko 2,8 Hleďtež, ať by vás někdo neobloupil moudrostí světa a marným
zklamáním, uče podle ustanovení lidských, podle živlů světa, a ne podle
Krista.
Hele já nemám celkem problém s bohem spíš mám problém s jeho následovníky viz církev například...
Dávejme si
hlavně pozor na lidi, co k Bohu Stvořiteli a Otci lidstva přidružují
jakousi smyšlenou bohyni a snaží se, aby lidé nemilovali Živého Boha,
našeho Otce, Panovníka a Spasitele, z celého svého srdce, z celé své
duše, z celé své mysli a z celé své síly... 
Bohyně si vymýšlíš ty :-)
Bůh živých je On i Ona protože člověk muž a žena je jejich obraz
učiněný podle jejich podobnosti.
A jestli to pokřtění lidé nechápou, ať si položí otázku: "Kdo
stvořil a oživil Ježíše?" 
(Existuje jediná správná odpověď!!!) 
Ano Stvořitelem a tedy i Spasitelem je Živý Bůh, kterého vnímáme jako Boha Otce svého!!! Amen.
Bůh nás
miluje!
Ta hra, kterou s námi Otec hraje, je sice strašlivá, ale miluje nás!
Bolestný nářek a srdceryvný pláč vnímám! Nejsem cynik!!! Ale ta hrůza
jednou skončí.
A potom si uvědomíme, proč jsme tím museli projít! Tatínek, náš Bůh a
Panovník, nám to láskyplně vysvětlí.
Ano, Bůh
nás moc a moc miluje!
Děje se Boží "Hra o dobru a zlu". 
Jsme herci a herečky i diváci... Máme role kladné i záporné! Někdy
přímo hnusně záporné!!! Ale Bůh neustále miluje nás všechny a myslí na
naše dobro!!! Nerozumíme tomu, ale měli bychom Tatínkovi důvěřovat...
Vnímejme
své současné životy jako děj filmu nebo divadelní hry... 
Pokusme se
získat odstup a nadhled - neberme si nic osobně! Vždyť jsme Boží lidé!!!
A nikdy
nezapomínejme na skutečnost, že žádný člověk není bohem ani bohyní!!!
Vím, obsah
Bible je v tomto ohledu matoucí, ale Boha máme jednoho JEDNOJEDINÉHO!
Jediným
Bohem je Živý Bůh! Náš Stvořitel a Otec! Náš Panovník a Spasitel...
Nadvláda
člověka nad člověkem je sice součástí Boží "Hry o dobru a zlu", ale
právě v této zdánlivé nadvládě člověka nad lidmi pramení všechny ty
hrůzy jako jsou války, vraždy a hladomory!!!
To já se
Bohu Otci svému do jeho práce nepletu! 
1
To je moc
hezky napsané! 
Miluj! 
Miluj a pochopíš,
proč Ti to radím... 
BŮH JE
MILUJÍCÍ BŮH. 
"Dnes máme
ZLO v krvi", jak se lidově říká, ale nebude to na věky věků!!! 
1