Mnozí lidé Boha odmítají, ačkoliv ho téměř
neznají. Jiní proto, že "vědí příliš mnoho", než aby v něj mohli
věřit. Někdo ho musí zapírat, protože má strach z jeho zkresleného
temného obrazu. Jiní se mu vysmívají pro jeho domnělou neškodnost. Mnozí
ztratili víru na bitevních polích, jiní zároveň s pohádkami svého
dětství. Na druhé straně však najdeme bezpočet lidí, kteří jsou pro
tohoto Boha ochotni položit život, kteří u něj hledají oporu, štěstí a
naplnění.
Boží zjevení neboří zákony lidského myšlení a neruinuje náš rozum.
Bůh spíše prostírá před zrakem věřícího člověka lidské osudy,
události a příběhy jako "obrázkovou knížku". A když člověk dál
přemýšlí o tom, co viděl, a pokouší se to uchopit myšlenkami a slovy,
dospívá ke stále jasnějšímu porozumění. Tak vyrůstá ze života víra a
vědomí o Bohu. A přece ani tehdy nevíme, kdo je to "Bůh ve své podstatě"
či "Bůh jako takový". Poznáváme však, jak působí a co s námi činí.
Přitom se jistě stane, že někteří jednotlivci, nebo i celé skupiny,
poznávají klamně nebo jen částečně. Ale tyto "pochybné zdroje" nemohou
překroutit konečný výsledek. Z celé řady jednotlivých zkušeností,
které se vzájemně doplňují, vysvětlují a korigují, ze zkušeností
celých rodin, kmenů a generací krystalizují poznatky, které jsou
"pravda".

Dávejme si hlavně pozor na lidi, co k Bohu
Stvořiteli a Otci lidstva přidružují jakousi smyšlenou bohyni a snaží se,
aby lidé nemilovali Živého Boha, našeho Otce, Panovníka a Spasitele, z
celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své
síly... 
To je moc hezky napsané! 