Rozcestník >> Náboženství >> ❤️ Život v Lásce Boží ❤️

Bible:Jak je možné človíčku že se zde opiras o její pasáže?Jednak to je kniha pokřtěných které nenavidis druhák je to kniha která je nepřesně prelozena.Zase si zde protiřečis jako vždy

Ahoj enzi jak se máš?

(Bible, Žalm 51:3-6)

Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje,
pro své velké slitování zahlaď moje nevěrnosti,
moji nepravost smyj ze mne dokonale,
očisť mě od mého hříchu!

Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou stále.
Proti Tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve Tvých očích.
A tak se ukážeš spravedlivý v tom, co vyřkneš, ryzí ve svém soudu.

(Živé Slovo Boží)

Miluji Boha Otce svého!

Ano! Miluji Tatínka svého milovaného...

A vnímám a neskrývám, že On, náš Bůh, Panovník a Spasitel, miluje nás všechny!

ZPĚV LÁSKY K ŽIVOTU

Jednou vás opustím, modré hladiny vod,
vás, kopce, k horám tam v dálce nizoučký schod,
vás, noci srpnové, k dávným milenkám zvoucí,
vás, lípy s bzučivým rouchem, lučiny skvoucí,
divizny, proti nimž chudnou plápoly svic,
jednou vás opustím navždy, nebude nic.

Pro mne nic nebude, slunce zpod mračen léta
však rozpeří svůj jas v krásné končině světa,
křídlovky o pohřbech do snů družiček dál
třást budou s mrazením cizí sváteční žal,
tirády cvrčků dál slavně budou znít v trávě,
jež vědět nebude o mé blouznivé hlavě,
dál budou křídlovky čerpat mladý dech z plic,
z toho však navěky pro mne nebude nic.

Vše jednou opustím, smutku, opojný blude,
kraj všecek zpívá však, vždy, že sladko žít bude,
dále si budou dva lunu se sluncem plést,
navzájem snímat si z očí něžný třpyt hvězd,
dál budou chocholem olší potřásat břehy,
běžící za řekou, kde jsem sníval pln něhy,
dál moře Mléčných drah budou kypět a z pěn
snílkové budou tkát nový kosmický sen
a oči hvězdáren hloub se, ještě hloub vnoří
do noci bezedné, mágům zrcadla zboří,
dál poutník po kopcích půjde hvězdám svým vstříc,
dál měsíc bude jak žena v spanilé mdlobě
z té dálky strašlivé vábit člověka k sobě.

I kdybych, podzime, stokrát opustil víc,
s tvou cháskou plačtivých větrů nechci mít nic,
ať pro mne skončí vše, všechna příkoří, hoře,
jež ryly v srdci jak larvy, nečasy v koře,
ať pro mne skončí se lásky blažený žel,
dál máj se bude skvít skrze závoje včel,
hlína se za pluhy bude zdvíhat a klesat
jak křídla, z porob se budou revolty křesat
a chudý s bohatci, s tlupou beraních skal
bojovat o půdu, které všechen pot dal,
dál prales, oceán cestám budou se vzpouzet,
dál bude budoucnost závrať v člověku vzbouzet,
na světě bude dál širší a širší kruh
uzavírat lidský hlas, ať si ze všech stran metá
mrazy a černě smrt, věčná sudička světa.

Než všechno opustím, kéž mě strhuje zas
to, čím jsem dosud žil, dějů kovový hlas
a radost hluboká z díla rvaného smrti,
náklonnost k člověku, který okovy drtí,
a touha, z které jsem tento vroucí zpěv psal,
vždy znovu přemoci těžký ze smrti žal,
kéž strhuje mě zas láska k životu, k zemi,
ta láska, bez níž bych jako kámen byl němý,
láska, s níž obzírám modré hladiny vod,
a kopce, k horám tam v dálce nizoučký schod,
a noci srpnové, k dávným milenkám zvoucí,
a lípy, s bzučivým rouchem, lučiny skvoucí,
kéž slyším blíž a blíž, a všechen lidský rod,
oceán budoucna šumět, z něho kéž všechnu
širokou volnost svých dětí zhluboka vdechnu.

(Můj zpěv, 1956)

P.S.
A život jde dál,
dál v orosených lučinách, v moři, uprostřed temných skal i na březích lesní tůně...
Život jde dál a dál,
i když lidé často trpí! Malé děti naříkají! A mnohý člověk stůně...

ČTYŘVERŠÍ O NOČNÍ OBLOZE

Leže si naznak v trávě, jež se blyští,
co vidíš a co slyšíš mezi snem?

• Hemžení hvězdná jako v mraveništi

a ticho jako v úlu vymřelém.

(Země sudička, 1941)

Miluji, tedy jsem.

(Bible, Žalm 25:1-12)

Davidův.

K Tobě, Živý Bože, pozvedám svou duši, v Tebe doufám, Bože můj,
kéž nejsem zahanben, ať nade mnou moji nepřátelé nejásají.
Ano, nebude zahanben, kdo skládá naději v Tebe,
zahanbeni budou věrolomní, vyjdou s prázdnou.
Dej mi poznat svoje cesty, Živý Bože, uč mě chodit po svých stezkách.
Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě, vždyť jsi Bůh, má spása,
KAŽDODENNĚ SKLÁDÁM SVOU NADĚJI V TEBE.
Živý Bože, pamatuj na svoje slitování, na své milosrdenství, které je od věčnosti.
Nepřipomínej si hříchy mého mládí, moje nevěrnosti,
pamatuj na mě se svým milosrdenstvím pro svou dobrotivost, Živý Bože.
Živý Bůh je dobrotivý, přímý, proto ukazuje hříšným cestu.
On pokorné vede cestou práva, on pokorné učí chodit po své cestě.
Všechny stezky Živého Boha jsou milosrdenství a věrnost pro ty,
kteří dodržují jeho smlouvu a svědectví.
Pro své jméno, Živý Bože, odpusť mi mou nepravost, (PROSÍM), je velká.
Jak je tomu s mužem, jenž se bojí Živého Boha?
UKÁŽE MU CESTU, KTEROU SI MÁ ZVOLIT.

(Živé Slovo Boží)

SLAVNOST LÉTA

Nebe žlutavým okem hypnotizuje zem
a ta se v transu vzpíná horami i vodami
Stoupá po úponcích révy i po žebříčku polním
a t trávy posečené na lukách se zvedá vůněmi

Byliny s hořkým a temným kořenem
vypučí z nicoty prachu k zářivému božství
Slunce do běla rozdmychá žár léta
a cvrčci v otevřených halách polí
vytepávají ticho do průsvitnosti vzduchu

Slavně a tiše pohřmívají varhany léta
Známě zaznívají zvony z dávného mládí
Ze všech stran plyne neviditelná hudba
závany blaha záblesky vzpomínek a slov

Potoky stromy i kameny zatají dech
Bez hnutí stojí dým z vlaku nad tratí
Obzory strnou ve strmé závrati
Vysoko ve vzduchu šlehají korouhve světla
a my jsme z dálky účastni velikých svátků

V krajině vzňaté v jeden světelný plápol
řeky se dusí rybami a nebe zalyká skřivany

V té chvíli chtěl bych obrážet nebe v kapičce duše
vznášet se bez hnutí jak vážka nad vodou
blaženě zírat očima dětských let
však lidská duše plave po svém oleji
v něm se spaluje a škvaří
a k nebi kouří jenom čadící knot

(Na prahu, 1970)

• P.S. I taková je lidská poezie...

Hezký text:
Hospodin je můj pastýř,  nic ne­postrádám.

 Dává mi prodlévat na svěžích pastvinách,
vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout.
Mou duši stále občerstvuje,
vede mne po správných cestách.

 I kdybych měl jít temnotou rokle,
nebudu se bát zlého, protože ty se mnou jsi.
Tvůj kyj a tvá hůl,
ty jsou má útěcha.

 Stůl pro mne prostíráš,
a to před zraky všech mých nepřátel.
Hlavu mi mažeš vonným olejem,
má číše přetéká.

 Štěstí a přízeň mě provázejí
po všechny dny mého života,
v domě Hospodinově smím přebývat
na dlouhé předlouhé časy. . . .