Rozcestník >> Ostatní >> ♪♪♫♪♪Antistresové RÁDIO ♥PRALINKA♥

https://www.super.cz/1149349-neotravujete-parchanti-predstavitelka-narodem-milovane-babicky-byla-dobrotivou-starenkou-jen-naoko.html#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=super.sznhp.box&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=abtest219_novinky_na_pozici_1_varDD&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Dobrotivá stařenka jen naoko

V případě Terezie Brzkové nešlo o jediné ztvárnění dobrotivé stařenky. Později hrála například hodnou mlynářku v Pyšné princezně (1952). V pohádce Byl jednou jeden král (1954) jsme ji viděli jako moudrou kořenářku, která pomáhá princezně Marušce s jejím svérázným královským tatínkem i s láskou k rybáři. A jako vlídná stařenka se nám představila i v další pohádce Princezna se zlatou hvězdou (1959). V očích všech diváků byla Brzková prototypem hodné babičky, kterou by chtěl každý. Jenže…

Na place byla podle svědků náladová a během natáčení Babičky děti od sebe odháněla – a to včetně filmových vnoučat. Dokonce na ně prý křičela: „Neotravujete, parchanti!“ Údajně to mohlo mít souvislost i s tím, že tehdy 11letá představitelka Barunky Nataša Tanská (✝84) dostala honorář ve stejné výši jako Brzková (konkrétně 10 tisíc korun, což byly tenkrát obrovské peníze).

Nevím proč, ale připomněla mi matku Terezu, ta taky nebyla taková jak se předváděla na veřejnost.
V roce 1996 byl natočen film s provokativním názvem Matka Tereza: Anděl pekla[7], v němž byla řeholnice obviněna ze solidarity s diktátorskými režimy. Umožnila jim, aby se za příspěvky na její útulky hřály v její popularitě. Po filmu následovala knižní verze Christophera Hitchense "The Missionary Position: Mother Teresa In Theory And Practice", v níž autor kritizoval nedostatečnou lékařskou péči o nemocné a umírající v domech kongregace milosrdenství, údajné snahy Matky Terezy získávat své pacienty pro křesťanskou víru, její odmítání potratů a antikoncepce a již zmíněné styky s diktátorskými režimy.

Mnoha lidem vadilo její odmítání potratů a antikoncepce. Kritikové ji označovali za fanatickou antifeministku, mimo jiné kvůli výroku z roku 1988, že by nikdy nesvěřila dítě k adopci matce užívající antikoncepci, protože „je to důkaz její neschopnosti milovat“.[8]

V neposlední řadě je v knize poukázáno na její údajné pokrytectví: zatímco prý svým pacientům odbornou lékařskou péči nedopřávala, jen jim ulehčovala umírání s poukazem na milost boží (kniha dokumentuje případy, kdy objektivně léčitelní pacienti nebyli odesílání do nemocnic k léčbě, ale byli ponecháni zemřít), sama se léčila na drahých klinikách západního světa.

Zřejmě největší kontroverzi okolo Matky Terezy rozpoutala v roce 1991 skupina kanadských lékařů, která v nemocnici Misionářek milosrdenství odhalila otřesné hygienické podmínky, nedostatek jídla a mizivé množství utišujících prostředků. Důvodem byl specifický pohled Matky Terezy na utrpení a smrt. „Je krásné vidět chudé a nemocné, jak trpně přijímají svůj úděl a trpí jako Kristus o pašijích. Svět je jejich utrpením bohatší,“ řekla matka Tereza při rozhovoru britskému novináři Christopheru Hitchensovi. Hitchens také upozornil na praxi křtu bezmocných umírajících, který řádové sestry na její pokyn běžně praktikovaly, ačkoli podle církevních řádů je ke křtu třeba informovaného souhlasu křtěnce.[8]

Po smrti Matky Terezy vyšly knižně její deníky, z nichž vyplynulo, že nedlouho po povolání do služby ztratila jistotu víry a Kristu sloužila dlouhá desetiletí navzdory hlubokým pochybnostem.[8]