Pokusím se reagovat. Někdy v osmdesátých letech se k nám do malé firmy chodil ptát na zaměstnání jeden pán, chtěl se do našeho městečka přistěhovat a tak sháněl práci, měl na to vždy § 1den cesta k nám, 1 den poptávání, 1 den cesta zpátky a tak se u nás objevoval vždy jednou za měsíc, asi půl roku. Zaměstnání se hledalo také v kruhu kamarádů v hospodě. Místo mu doporučili na Národním výboru. Žádné podpory pro nezaměstnané nebyly, ale platil mu "výlety" jeho zaměstnavatel. Kdo nepracoval, byl příživník a šel do vězení. Ty úřady jen zprostředkovávaly práci. Kdo měl dobře placené "zaměstnání", nepíši práci, si pamatuji dobře. Kdo zaplatil levné bydlení těm, kteří dostali státní, nebo podnikové byty se snad nebudeme šířit. Potraviny byly k porovnání a přepočtu dražší, ale kupovalo se co bylo, na venkově bylo samozřejmostí chovat králíky, pár slepic, ti šťastnější měli i prasátko, většinou to byli zemědělci, kteří neplatili daně, zdravotní, ani sociální, platil to za ně stát, respektive všichni ostatní. Dovolená u nás byla organizována a její přidělování opět bylo "výběrové". Zahraniční dovolená k moři se nedá s dnešní dobou srovnávat a bylo jen NDR, Bulharsko, Rumunsko a počet vycestovaných v minulosti a dnes mluví čísla jasně. V dnešní době si každý může vybrat práci jakou chce, ale hlavně podle schopností, přesto podle toho co vidím, tak těch sociálních případů je zanedbatelný počet, volná místa jsou stále nabízena. Důchod má dnes každý podle toho, kolik do důchodového zabezpečení vložil, já například platil málo a tak jsem dnes jen na průměrném důchodu. Jak se kdo zabezpečí na důchodový věk, je každého věc. Starší důchodci, kteří se odmítají přestěhovat jinam a nebyli schopni si něco našetřit na stáří, to mají těžší a jsou různými dávkami nakonec stejně podporováni ostatními. O dlouhodobě nemocných a invalidních lidech nemluvím, tam solidární pomoc beru jako samozřejmost a morální povinnost.