V přírodě tak povětšinou platí i to, že zástupci zvířecí říše starší jedince vlastního druhu nechají zemřít. Příroda jednoduše nemá žádnou výhodu z udržování zástupců postreprodukčního věku. Za abnormalitu je považováno sociální chování, kdy se některé druhy o své starší členy starají. Činí tak třeba sloni, lidoopi či kosatky.
Podobně se však chovají nejen zástupci zvířecí říše, ale také
lidé. Takzvaná senicida neboli usmrcování nebo nucené sebevraždy starých
a nevyléčitelně nemocných lidí je známá například u Eskymáků.
Nemusíme přitom nutně zacházet do podobného extrému. To, že tlupa
jednoduše na samotný okraj společenstva odvrhne ty, kteří odčerpávají
její zdroje a vyžadují péči i potravu, aniž by přispívali k reprodukci,
je zcela přirozeným chováním. 
1
1
