





„Ty s takovým člověkem žiješ a ty mu řekneš, že pokud by o té protéze začal mluvit, tak se za něj musíš stydět. Ani jeden z těchto handicapů lidem neubližuje a neukazuje nijaký, žádný zvrácený morální příklad. Morálka je ukrytá v lásce a hodnotách, který člověk vyznává, v gestech, soucitu a porozumění. Nežijeme ve středověku, tedy já ne. Nedokážu překousnout, že vůbec existuje nějaká hypotetická možnost, že by ses za mě kdy styděla. Já bych takový pocit vůči tobě neměl, i kdybys prohlásila na veřejnosti, že si strkáš do prc*ny lilek. Tvoje láska s podmínkou je něco, co nedokážu přijmout,“ četl soudce Ondřejovu zprávu.
Přečetl nahlas samozřejmě i reakci Táni. „Nebudu si o tom s tebou
přes zeď dopisovat, vážně tento vztah ničíš. Nejsem matka tvých dětí,
aspoň že tohle už vím, a taky to, že jsi schopen na základě hypotézy
všeho nechat. Smiř se s tím, není normální se převlíkat. Mně by
ubližovalo tě takhle vidět. Shazuje tě to jako chlapa přede mnou,“ četl
soudce v soudní síni. 
Pisálci nemají o čem psát, jen o Kuchařce a
Brzobohatém Gregorovi a ještě o Kramném? 