Nesnáším pohřby. Člověk to po tom týdnu tak nějak vstřebá...přijme
tu smrt, a pohřeb to zase všechno rozvíří. Jdu tam jen ze slušnosti a
pokud to jde, vyhnu se tomu.
A potom si na ty, co nás opustili, vzpomínám s úsměvem. Většinou na to
hezké a zábavné. Prostě na chvíle, kdy jsme se spolu smáli .
Za mě- já nechci žádný pohřeb s rozlučkou! Kdo bude chtít, vzpomene si
na mě i tak.
Manžel řekl, že mě zakope na zahradě pod houpačku))))
Tak se mám na co těšit))))




