Neuvěřitelné příhody s Českou poštou
Snad nemine den, aby někdo z mého okolí nepřinesl o zážitcích s Českou poštou nějakou tu historku. Tak třeba. Kamarád si pro dceru na dobírku objednal dvě dláta u košické firmy. Slovenská pošta zásilku na hranice dovezla za jeden den. Té české to do Prahy trvalo dní dvanáct. O tom, že dláta jsou na pobočce k vyzvednutí, se nedověděl od pošty, ale od odesílatele. Žádný pokus o doručení, žádný lísteček ve schránce. Když si pro zásilku šel, ptal se u přepážky: „Proč jste mě neinformovali?“ Reakce byla lakonická: „To je normální, nemáme lidi.“ „A proč jsem musel jet na tuto pobočku, když mé bydliště patří pod jinou?“ „Asi to někde zvorali,“ zněla odpověď.
Po nějaké době jsem s poštovním kurýrem
spokojena, ale v úterý nás naštvaly doručovatelky. Měli jsme s mužem
důchod a marně jsme je vyhlíželi, včera tomu bylo také tak. Musela jsem
zavolat na poštu a důchody byly tam. Muž musel pro ně zajet. Prý za to
může Blanenská pošta. Jinak jsme byly s pošťáckýma holkama spokojeni a
najednou hned zkraje roku takový zádrhel.Vypadá to, že jezdil s poštou
někdo nový, ale časopis ve schránce v úterý byl, tak tomu fakt
nerozumím.