
Déšť mi stéká po okně,
město pod námi ztrácí dech.
Světla se lámou ve tmě –
a ticho zpívá v slzách a snech.
Stojím sám pod lampou v šeru,
na skle tvůj stín – a za ním já.
V kapkách slyším tvoji větu:
"Láska se dává, i když bolí dál."
Byla jsi bouře v mojí hlavě,
světlo, co pálí i když hřeje.
Zmizela's tiše v dešti právě –
a srdce dál tě neustojí, než -ztichne a zteče.
Vzpomínka dýchá mezi domy,
ulice zní jak tvoje kroky.
Všechno tu šeptá – jen ne "promiň",
všechno tu zní jak ty... až do hloubky.
Byla jsi bouře v mojí hlavě,
světlo, co pálí i když hřeje.
Zmizela's tiše v dešti právě –
a já tu stojím... i když se vše chvěje.
Kapky mě -křtí jak s živou vodou ,
mám tvé jméno vypálené v hrudi.
Nejsem ten, co vyhrál nad svou pravdou –
jen zůstal stát, kde milují jen bludi...
Byla jsi oheň, byl jsem dým,
teď už jen déšť ví, co jsme byli.
Za sklem tě hledám, v srdci tvůj rým –
a v každé kapce – dál... jsme zbyli.
"Víš...
některé ženy nepřijdou,
aby zůstaly.
Přijdou, aby tě naučily dívat se jinak.
Na svět...
na sebe...
a pak odejdou – dřív, než si to přiznáš.
Ale jejich stín...
ten zůstane –
v každém dešti,
v každém skle,
když znovu zůstaneš stát...
sám."
No, to počasí nám teda dává zabrat . Já musela k zubařce- preventivka.
Ještě že to bylo ráno, jinak bych to nedala. Dnes se už ani nehnu- stín,
voda a pitný režim! ))) 
Udělala jsem zeleninový salát: půl čínského zelí ,rajče, půl okurku,
paprika a pažitka- vše nakrájet na drobno, osolit a pokapat bylinkovým
octem. promíchat a dát do lednice vychladit. - dobrou chuť.

-))) Hrají takovou “strašidelnou”
muziku ale v civilu jsou to moc příjemní a milí lidé… Zatímco já jsem v
potu tváře lítala s motykou po zahradě, tak měl svatbu Marek s vokalistkou
svatbu v Las Vegas.
Možná tě znovu potkám – někde ve městě,
v kavárně, co znala náš smích.
Možná jen letmý pohled, možná víc…
a někde uvnitř – tichá jiskra, co nehledá hřích.
Nepřipravuju řeči, co bych měla říct,
ani gesta, co by tě dojala, tím víc.
Jenom doufám, že až tě znovu uvidím.
poznáš v mém tichu jen klid, to už vím.
Až tě znovu uvidím a uslyším,
po létech, teď mi dochází rým.
Jen ti popřeju krásný den – v očích nechám vzkaz,
že jsem s tebou , v tom krásném snu..... zas.
Byli jsme dlouho jen přátelé, možná až moc,
a city zůstaly pod hladinou, přikryla je tmavá noc.
Ale víš , že něha nikdy nezmizí, ta přeci zůstává,
jen občas čeká… jako loď, co vítr v plachtách nemá.
Nechci měnit minulost, ani rvát se s osudem,
jen být chvíli blízko a nechtít víc, jen hezký den.
A když se rozloučíme stejně tiše, jen ty a já,
možná si řekneš: „ten život s námi zamává“.
Až tě znovu po létech uvidím,
nečekám náruč, ani klíč, to už vím.
Jen pohled, co říká „vím, že jsi tu byl…“
a třeba… i lehký úsměv navíc, by potěšil.
Možná to bude krátké, možná jen pár minut,
ale někde hluboko to rozsvítí svět a ukáže azimut.
Protože když tě potkám – vím, že budu moc rád,
srdce tiše doufá, že není konec vět... jsem tvůj kamarád...
Tak až tě znovu uvidím po létech…růži ti dám,
nepůjdu dál s prázdnýma rukama. to nedělám.
Ponesu v sobě tu jiskřičku klidu –a nadějí,
že se blýská na lepší dny...co přicházejí........ 