Děti jsou vyčurané.
https://www.i60.cz/clanek/detail/35128/mirek-74-let-deti-se-rozhodly-ze-budou-rozhodovat-o-mych-financich?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=1352720&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na
pomoc lidem postiženým povodněmi, rozzlobily se. Syn řekl, že bych neměl
rozhazovat peníze. A pak mi přišli oznámit, že by se rodina o veškerých
výdajích měla radit společně.
Můj příběh je tak trochu k smíchu, i když je smutný. Rozhodl jsem se s
ním podělit tímto způsobem, protože nikomu ze svých kamarádů nechci
říct, co mě potkalo. Potřebuju se svěřit, ale ne nikomu, kdo mě zná.
Protože by lidé řekli, že jsem pitomec, který špatně vychoval své
děti.
V devadesátých letech jsem měl štěstí, podařilo se mi vydělat
peníze. Zainvestoval jsem, vedl jsem pak v průběhu let několik menších
firem. Jsem finančně zabezpečený. Mám svůj dům, chatu, můžu si dovolit
vyjet si k moři, zajít na dobré jídlo. Nic víc nepotřebuju. Mám odloženo
dost peněz na dobu, kdy na tom třeba nebudu dobře, abych si mohl zaplatit
péči.
Čím jsem starší, tím více si uvědomuju, že jsem měl v životě
štěstí. Žena zemřela, když jí bylo šedesát a já si od té doby
vážím každého dne a každý den si na ni vzpomenu. A přitom si říkám,
jak by měla radost, že svítí slunce, že nám na zahradě rozkvetla
magnolie, že zčervenal javor. Chci si život užívat, ale zároveň
pravidelně přispívám na charitu, přesněji vybírám si projekty a spolky,
které dělají charitu, jež je mi něčím blízká. Nemluvím o tom, je to
moje věc, se ženou jsme to dělali a vím, že by byla ráda, že v tom
pokračuji.