To je teda moc smutný případ.
Jak jsem řekl na pohřbu, kladu si otázku, když už udělali takovou hovadinu, že si ho natáčeli, tak proč ta dotyčná nezakřičela, ať jde dolů, místo ať skočí?“ ptal se. Roman byl chlapec z obyčejné rodiny. Jeho otec je svářeč, matka nepracuje. Od rodičů nedostatkem lásky netrpěl, ve škole to měl ale úplně jinak.
Přál si, aby ho srazilo auto
Jako malý nosil silné dioptrie, polámané rámy od brýlí byly pouze
začátkem šikany. „První ročníky to bylo pořád jen o chlapcovi, který
mu ničil brýle. Potom přišla hlavní aktérka, co ho doslova šikanovala.
Další holky se jí chtěly zalíbit, tak si ho také dobíraly. Pořád jim
něco vadilo – vlasy, šaty. Navalovalo se to. I když jsem ho prosila, aby
šel na jinou školu, tak nechtěl. Že to vydrží,“ vzpomínala Romanova
matka.
Škola ani starosta obce, zřizovatel školy, nabízený prostor k vyjádření
nevyužili. Romanův otec však míní, že se na šikaně nepodíleli jen
studenti, ale i někteří učitelé svým jednáním. „Byl jsem v Německu,
když mi manželka volala. Roman ji sdělil, že odešel ze třídy pět minut
před koncem hodiny. Předtím byl nemocný, a tak chodil častěji na záchod.
Pět minut před koncem hodiny mu ale učitelka řekla, že ať se klidně
pomočí, že ho na záchod nepustí. Před celou třídou. A když opustí
třídu, tak mu dá absenci,“ vzpomínal otec.
**Byl to pěkný kluk. **