Buď Vítán, kdož v dobrém úmyslu přicházíš

Po devadesátce už toho moc nenachodíš, možná už po osmdesátce.

Kdyz je zvykly chodit a to je, muze chodit i po stovce. Mistni stolety me jednou sviznym krokem predchazel smerem do kopce , na otazku jak si udrzel takovou kondici , odpovedel, ze jedl kazdy den syr a pil sklenici cerveneho vina.

Tak devadesátileté jsem pochodovat viděla, ale stoletého žádného.

Jeden z meho okli se i ve veku 101 ozenil s docela peknou sedesatnici, nosil jenom hulku pod pazi. Cestoval a chodil bez problemu.

Tak to je vzácná výjimka.

To urcite je , hlavne to zeneni.. i kdyz se vi, ze mladsi zena u muzu zpomaluje stari , ale kdo by si taky povesil na krk stoleteho, to uz by musel byt sakra bohaty

Chceš-li udělat ze starého chlapa blázna, dej mu mladou ženu.

To neni az tak pravda, prijde na to, jestli muz zenu pekne vycepuje a pak ho posloucha, jak hodinky, prikladu je dost, nesmi byt ale hloupy, jinak skonci spatne.

Každý hlupák skončí špatně.
Protože se bojí smrti. Všeho se bojí.

Smrti se není potřeba bát. Horší je to umírání.

Vyjímka potvrzuje pravidlo.

Cely zivot jsem v pohybu a chodit mi nedela problemy....

To říkal můj tchán také, velký sportovec, vysokohorský turista.
Po osmdesátce přišly nemoci, napřed téměř oslepl, pak se přidaly problémy s chůzí, motolice, poslední roky už byl prakticky ležákem. Dožil se devadesátky, ale za takovou cenu bych se devadesátky dožít nechtěla.

Rika se "sportem ktrvale invalidite", neco na tom je, nesmi se to prehanet. Nejvetsi problem predstavuji geny. Veskere snazeni muze starnuti zpomalit...ale ne zastavit, asi to dostal do vinku, ze v devadesati ma utrum.

Jeho otec zemřel v 54 na mrtvici. On se takového osudu strašně bál, nakonec ho čekal úplně jiný konec.

Mel jinak namichane geny a taky treba zil i jinak.

To jo, na rozdíl od otce si celý život udržoval štíhlou linii, dbal na zdravou stravu, hýbal se.

Nebudeš mi to věřit, ale já taky ))