Buď Vítán, kdož v dobrém úmyslu přicházíš

To říkal můj tchán také, velký sportovec, vysokohorský turista.
Po osmdesátce přišly nemoci, napřed téměř oslepl, pak se přidaly problémy s chůzí, motolice, poslední roky už byl prakticky ležákem. Dožil se devadesátky, ale za takovou cenu bych se devadesátky dožít nechtěla.

Rika se "sportem ktrvale invalidite", neco na tom je, nesmi se to prehanet. Nejvetsi problem predstavuji geny. Veskere snazeni muze starnuti zpomalit...ale ne zastavit, asi to dostal do vinku, ze v devadesati ma utrum.

Jeho otec zemřel v 54 na mrtvici. On se takového osudu strašně bál, nakonec ho čekal úplně jiný konec.

Mel jinak namichane geny a taky treba zil i jinak.

To jo, na rozdíl od otce si celý život udržoval štíhlou linii, dbal na zdravou stravu, hýbal se.