Svítíčko sluní a já na auto kašlu.
Za první je garáži, takže na něm sníh není.
Za druhý tady spadly tři vločky a ty už se dávno rozpustily.
Za třetí nikam dneska nepojedu.

Svítíčko sluní a já na auto kašlu.
Za první je garáži, takže na něm sníh není.
Za druhý tady spadly tři vločky a ty už se dávno rozpustily.
Za třetí nikam dneska nepojedu.

Tady prodávají garáže za 1 milion korun. A ještě jsou docela daleko. Takže všichni stojíme na ulici.
Njn. V Praze je blaze, jen trochu draze. Proto raději zůstanu v Kozlovicách pod mostem. Prahu už jsem si prožil. Děkuji, nechci.
Já to mám do garáže asi 15 merů, přes dvůr. 
Nevím, za kolik se tady prodávají, ono na dědině je to jináč, všichni
mají garáž, mlat, stodolu, nebo kůlnu na auto u baráku. Ale už i tady se
dost rozmohly městské manýry, že lidi trvale stojí na veřejných
komunikacích. Skoro každý má místo na svém pozemku, ale lidi jsou zdechlí
i otvírat vrata, tak to prásknou na silnici a kašlou na to, že ty jejich
kraksny v úzkých uličkách zavazí.
Ve městech mě docela sere, jak se rozmohly všlijaké parkovací zóny, kde
můžou zaparkovat jenom místní a šufan z dědiny, který jede do města
něco vyřídit, musí nechat auto kilometry daleko, jenom aby mohli
zasloužilí soudruzi nájemníci mít své vozítko hezky pod oknem, přestože
jim ten pozemek nepatří ani omylem. Mě to teda až tak moc netrápí, ale
psíš se bojím, že dostanu pokutu čistě z nevědomosti, protože se v těch
různobarevných čárách vůbec nevyznám a netuším, které nařízení, či
zákaz zrovna někde platí. Je to v každém městě jinak, totální brajg a
žádný systém. Mám řidičák 40 let a nebojím se projet republiku
křížem krážem, ale zaparkovat v Brně, tedy za humny, je nad mé síly.