Kolchoz byl trošku odlišný svět.
Ve fabrice vyhrál kdokoliv, bez ohledu na velikost pupku, červenost nosu,
pracovní schonosti, případně neschopnosti. Důležitá byla jen a pouze
bezmezná oddanost straně. Nemuselo jít přímo o členství, ale stačilo
některým členům lézt do prdele a hlavně nevyčuhovat z řady, držet krok.
Před fabrikou byly prosklené vitríny s portréty těch nejlepších, v
drtivé většině případů šlo o komunistické lemply. Odvedená práce byla
to poslední, co se řešilo, páč ti "nejlepší" toho mnoho neporvali,
neměli pro samé schůze, šmírování a udávní, taky cvičení milicí na
práci čas.