Buď Vítán, kdož v dobrém úmyslu přicházíš

No říké to yndyjánovi.
Vůbec si nedovedu představit bydlet se nejakým cizím blbcem, v hnusným baráku pro milion lidí a večery trávit kolektivním poslechem socialistických závazků v jídelně. Denní program pochopitelně taky v davu, všichni koupat, všichni lyžovat, všichni na hrad... Děsná představa. Jo taky mě na tym filmu zaujalo, že až na rozvádějící se dvojici hodící se do scénáře, tam byli všichni sólo, jako chlapi bez manželek a baby bez svéch chlapů. Ptal jsem se na to našich, prý to tak opravdu v padesátých a šedesátých letech bylo. Těch tzv. poukazů bylo málo, tak to fakt dostávali jen zeměstnanci, pochopitelně ke straně loiální, ale jen pro ně, ne pro rodinné příslušníky.
Naštěstí jsem této fromy utrpení byl ušetřen. I jako dítko mě naši rači vzali na vandr pod stan, než na společnou rekreaci s jejich kolegy z brigády socialistické práce.

To je mi tě líto. Nemáš co porovnávat. Ale nesmutni. Jsme na tom podobně. Když otec poslal soudruhy do řiti. Dostal padáka. Potom šel šéfovat takové malé "kapitalistické" firmě. Měli tam luxusní mikrobus značky Žuk. Motorový člun a vlek. Úžasné vzpomínky, třeba ze "zahraniční" dovolené na Zemplínské Šíravě. Kde se hrabe nějaké moře.Jo to byly roky. Začínám přemýšlet, zda za socialismu nebylo lépe? Ovšem za předpokladu, že jsi měl soudruhy na háku.

Bylo, nebylo.
Já říkám už dlóho, že děckám bylo. Takovou svobodu, jakou jsme měli my, jako děcka, o tom se těm dnešním ani nezdá. Žádná družina, žádný króžky, hlídání přes mobil a GPS, vožení autem pomalu až do třídy, no na hovno to teď majó. Vylítli sme ze škole, kabela prásk pod stůl, neco rychlo zežrat a hybaj ven, lítat do tmy po dědině a vokolo. Hulit v kukuřici, lechtat děvčiska, stavět bunkry z listí, nebo ze snihu, honit sa na bicyglách bez helmy, vorvat všecko co gde rostlo, no nádherný dětsví...
No ale pak, dyž přišlo mládí, tak už to bylo horší, bigbít z venku nebýl, love nebyly, otravovali svazáci, brigády, sódruzi,... no to už bych teda nevracál...
Vo pakecu na vojně ani nemluvím, tolik tuposti na jednom místě už jsem nikdy po tom neviděl.