No říké to yndyjánovi. 
Vůbec si nedovedu představit bydlet se nejakým cizím blbcem, v hnusným
baráku pro milion lidí a večery trávit kolektivním poslechem
socialistických závazků v jídelně. Denní program pochopitelně taky v
davu, všichni koupat, všichni lyžovat, všichni na hrad... Děsná
představa. Jo taky mě na tym filmu zaujalo, že až na rozvádějící se
dvojici hodící se do scénáře, tam byli všichni sólo, jako chlapi bez
manželek a baby bez svéch chlapů. Ptal jsem se na to našich, prý to tak
opravdu v padesátých a šedesátých letech bylo. Těch tzv. poukazů bylo
málo, tak to fakt dostávali jen zeměstnanci, pochopitelně ke straně
loiální, ale jen pro ně, ne pro rodinné příslušníky.
Naštěstí jsem této fromy utrpení byl ušetřen. I jako dítko mě naši
rači vzali na vandr pod stan, než na společnou rekreaci s jejich kolegy z
brigády socialistické práce.
