Buď Vítán, kdož v dobrém úmyslu přicházíš

A kde jsou ty časy, co někdo nosíval na rukou MNE!

I když.... hm... teď je to 16 let, co mne někdo zvedl až ke stropu....

Měla jsem kamarádku Evu v USA, v Baltimoru, pracovala tam "na sociálce", na nějakém takovém "úřadě" jako je u nás sociálka - prostě s problémovýma lidma. V Baltimoru je hodně černochů o klienty neměla nouzi. Ale stejně jako tady jsou "lidé a lidé" tak i mezi tím černým obyvatelstvem je spousta chytrých a pracovitých lidí. Evička byla šéfkou nějakého úseku a její podřízení byli jak černí tak bílí. Evička mne prezentovala jako svou sestru a všichni její podřízení věděli, že přijedu. Mezi nimi byl i jeden černoch, ten měřil 205 cm, vážil 99 kg, chodil do posilovny - chlap jako hora!
Eviččin manžel mne vzal k Evě do práce. Šli jsme chodbou, vpravo i vlevo kanceláře, některé otevřené a z nich se ozývaly pozdravy. Najednou za mnou kdosi zařval: "TETÍÍÍČŠŠKO" chytil mne v pase a zvedal až ke stropu. Šíleně jsem se lekla! On se jenom chechtal....já jsem si připadala jak ryba na udici