Květná zahrada Kroměříž - paráda, že? Jezdívala jsem tam vždycky s
nějakou skupinou - od mých vlastních dětí až po zájezd důchodců, s
návštěvami ze zahraničí a tak. Vždycky jsem měla nějaké povinnosti
vůči ostatním, Moc jsem si přála zajet si tam jenom tak, s někým, s kým
si užiju nejenom krásu objektu a rostlin ale i spoustu něžností. Tam jsou
taková různá zákoutí jako stvořená pro milence...
Říkávala jsem si:
"Co už fčil - co si nechytila za hlavu, za ocas už neudržíš - měla si sa
snažit v mládí!"
Houbeles. Nikdy neříkej nikdy! Zodpovědně, z vlastních zkušeností mohu
povědět, že ta romantická zákoutí jsou stejně krásná, podmanivá a
inspirující v sedmdesáti jako v šestnácti 
Úžasné je, že teď na to máme oba dva ČAS. Žádné uřvané mimino v
kočárku, smečka batolat, rozjívených děcek nebo otrávených puberťáků
ani banda klevetivých důchodkyň.
Nic takového.
Jenom my dva.
Sami dva.
Že nás občas vidí někdo cizí? Ať vidí, je to jeho problém. Když ty
cizí lidi nechceme vidět my, tak jednoduše sundáme brýle 
Předmět diskuze:
Jsou lidi a nelidi. Doufám, že přijdou lidi
Varování
V této diskuzi se objevují odkazy a příspěvky obsahující vulgarismy.
Berte na vědomí, že jejich přítomnost ovlivňuje kvalitu komunikace a neodpovídá standardům slušného vyjadřování.
2
1
1
