A přechod pro chodce
Ale tam fakt dávaj pozor!
Já mám ve Vizovicách 5 (slovy: pět) pravnoučat! Bacha na šišky!
Před třema roky u mňa byly tři z mojich vnuček - z každéj rodiny (od
každého děcka) jedna. Těžké puberťačky. Večér vystrnadily dědu spať
do obýváka, fšecky nalézly ke mně do postele a kecalo sa do rána. Jednůc
védly řeč o tem, lesti budů chtět mět děti anebo neéé a aj ja sa na to
dívů jejich sourozenci, co tam právě nejsů. Ani ony ani tí ostatní préj
děcka měť nechců, enom tá jedna - že možné... někdy v hoooodně
dalekéj budoucnosti... tá nájdrzejší vnučka to shrnůla: "Stařenko,
nechcu ťa strašit - ale ty sa tých pravnůčat nájspěš NEDOŽIJEŠ!"
Enomže zapomněla že její stařenka je opravdu STAŘENKA - vychcaná jak
mraky.
Tož sem sa jim začala smít: "Chachá, copak vy si myslíte, že já budu
čekat, až sa nekerému z vás URÁČÍ udělat ze mňa prastařenku! Tůdle!
Budu já vám čekať na vaše milosti! Enom sem LUSKLA PRSTAMA - a pořídila
sem si pravnůčat HNED PĚT NARAZ! A za měsíc budu mět ešče šesté!
Heč!! Pořídila sem si jich sama! Bez vás!!!"
(pořídila sem si na staré kolena partnera - dědečka, co býl "skoré
jahňa" ve dvaceti otcem
a céra - jabko, co nespadlo daleko od
stroma - tá už v osmnácti! - - a - za tři týdny jí idem na svatbu - už na
čtvrtů
)