Putin byl pro spolky obchodující s národními běsy pevným bodem,
sebevědomým patriarchou, o jehož zbytnělé komplexy se mohli dotyční
opřít. Nyní Putin padl, ale Okamurovi to nedošlo

Ruská invaze na Ukrajinu zbořila mnohé jistoty v české politice. Nad Putinovou útočnou válkou zvedl obočí i jeho dlouhodobý spojenec Václav Klaus. Miloš Zeman se během pár dnů změnil ve vojenského jestřába, který by Putina nejraději uškrtil vlastníma rukama – kdyby věděl, kde je zrovna má. Možná poprvé zjistil, že jeho poradce a lobbista Rosatomu Martin Nejedlý není úplně nejspolehlivější rádce. Ale takový už je Miloš Zeman, který si za své rádce po celý život vybírá zcela neomylně mafiány a tupce.
Skutečnou jistotou v dnešním rozbouřeném světě však zůstává Tomio Okamura, poslední opora tradičního běsnění, které nevnímá svět okolo. Okamura byl vždy oportunista, který tvrdil kdykoli cokoli, pokud se na tom dalo vydělat. Dekádu provozuje politickou stranu s měnícím se názvem jako společnost s ručením omezením, ve které neručí vůbec za nic, zato omezený je úplně ve všem.
Nemělo by prostě zapadnout, že Tomio Okamura je bezpáteřní skřet, který schvaluje bezpráví a násilí, jehož se Putin dopouští na Ukrajině. Zda to dělá kvůli penězům, z přesvědčení nebo proto, že je jen další užitečný idiot, je v podstatě jedno. Je možné, že všechny ty dezinformace a trollí farmy placené Ruskem, dokázaly nakonec zmást především Tomia Okamuru.









