Podivná je dnes doba. Když jsem míval psa, tak jsem ho nikdy nevodil na špagátě srat na chodník do vedlejší ulice. Běhal na dvorku a když mu to nestačilo, tak jsem mu otevřel vrata a on se vylítal někde po dědině. Nejraději se v létě koupal v řece. Kde se při tom vysral nevím, tenkrát se to neřešilo, páč dědina byla celá posraná od koní, kačen, koz, slepic a pokydaná hnojem, co padal jézédákům z vleček. Samozřejmě když jsem šel někam po dědině, tak jsem ho vzal s sebou, ale ne na provaze, vždy měl svobodu. Mohl jsem si to vzhledem k jeho mírné povaze dovolit, byl to čistokrevný ořech z hňupova a nikdy na nikoho neútočil ani nikoho nepokousal.





a raději si 

