Buď Vítán, kdož v dobrém úmyslu přicházíš

Ne, tak to není, není to porucha. Všichni vzpomínáme na mládí. A téměř všichni si snažíme odůvonit to, jak jsme se zamlada chovali, co jsme dělali, za jakou cenu, atd. Stejně tak i starší lidé, kteří zpívali budovatelské písně v průvodech, udávali své sousedy, šplhali vzhůru s rudou knížkou v kapse po cizích hřbetech, požívali výhod nad jinými, fasovali byty a rekreace, prostě se jim líbilo, jak v tom uměli chodit. Dnes je jim toto umění k ničemu, tak teskně vzpomnají na ta léta, kdy se díky tomu měli dobře. Oni se moc dobře neměli, ale měli se o něco lépe než ti, co soudruhovi zadek nelíbali. Proto se jim dnešní svět nelíbí. Nejsou už něco víc, tak je to mrzí a lamentují v těch diskusích. Málokdo je k sobě tak přísný, že by řekl: to jsem byl ale kretén, musím se těm, na kterých jsem léta parazitoval, omluvit.
Slyšel jsi někdy nějakého komunistu, že by se omluvil? Já ne, slyším je stále jen dštít zlo. Naštěstí už ty jejich pindy jsou to jediné, co můžou.