Buď Vítán, kdož v dobrém úmyslu přicházíš

Jezdila jsem s bandou uklízet půdu na ZŠ Červené domky v Hodoníně. A teď se zase nezapřou a budu se chlubit.-)))) Hned první den jsem byla jedna ruka s koordinátorkou a nechala mě celý týden volně pole působnosti. Spolu s námi makali cikáni z Holíča. A opravdu makali... Když jsem jim řekla, že ve školní jídelně je k dispozici neomezený bufet včetně obědů zdarma, tak tam nechtěli jít že se na ně budou všichni dívat jako na vyzirky. A to je smutné... Požadovala jsem to tě paní a ta si pro ně přišla a málem za uši je tam dovedla. Takže na oběd sice chodili ale pití, ovoce a tatranky jsme jim nosili... A to cikány jako takové nemusím.

To někteří našinci by se nežinýrovali a ještě si nějakou tu zásobičku nabrali.

Taky jsme se nežinýrovali.-) Představ si horko a skelnou vatu. A to nás nechtěli pustit nahoru, že nemáme potvrzení na práci ve výškách. Ale mi, rozmazlení spratci jsme to dávali.-) A jsem na sebe pyšná... Ať to zní sebeblběji. Byla jsem, viděla jsem a pomohla jsem... Je rozdíl mezi teoretickým blábenim o pomoci postiženým a o praktické pomocí.-))) Takže z těch tlachalů mám jenom srandu.

Njn,přesto je těch skutečných pomocníků nebývale hodně.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-index-prosperity-cesi-umi-byt-solidarni-institucim-ale-neduveruji-199682

Přes ziskové neziskový bych neposlala ani korunu. To už bych ty peníze dala první postižené rodině kterou potkám... Tata byl s chlapama v Hruškách hned třetí den. Měli sebou náklaďák, unca, motorovky a dva karavany pro rodiny. Ještě ten den přijeli motorkáři s plachtama, jídlem a vodou. Prý mu tekly slzy z očí... Ti tam byli myslím tři týdny.

Všechna čest,někteří lidé to tak udělali.