Buď Vítán, kdož v dobrém úmyslu přicházíš

Byt vedoucim na pionyrskem tabore byl dobry zpusob jak splnit povinnou brigadu. S kamaradkou jsem tedy odjely delat pionyrske vedouci. Sesli se tam vedouci s kterymi byla legrace, delaly s taboraky, chodilo se koupat, nebo se delaly pesi tury. Na zadne rozcvicky si nepamatuji, to vse zalezelo od vedoucich. Kluci hrali se sousednim taborem fotbal, holky si spis jen tak povidaly.

Ty rozcvičky a nástupy jsme měli i na škole v přírodě. Já jezdila na tábory od Československé plavby labsko- oderské tak možná námořníci měli větší přísnost.

Me to nepripada spatne, kdyz je rano rozcvicka.. na tabore to je pro deti proste jiny zivot, bez rodicu, musi se postarat samy o sebe, zadna maminka , ktera by porad ochranovala, vsechny konflikty si musi ditko vyresit samo. Ale jsou deti, ktere se pro tabory abslutne nehodi, takova byla moje sestra, naprosty individualista , odmitala se podridit tomu, so se ji nelibilo..zadny pokus s taborem nebyl, zato odjela s kamaradkou na kole(asi tak desetileta) a tyden se neobjevila, byly na jakesi chate, chtely kvuli nim malem vypoustet rybnik.

Dneska je to trochu jiný než v roce 1956 :)))

Já si myslím, že tábory s pevným režimem nejsou vůbec od věci. Zvlášť pro rozmazlené pitomky. Pardon, potomky

Zítra tady nebudu a pořád nevím, komu z vás předat k šíření mých vysoce inteligentních mouder. Dopoledne do práce a po obědě směr Cajzlgrad do 02 arény. V 19.00. to vypukne Jdu se na to vyspat

Zatím se na to moc necítím, protože vím jak to tam chodí... Ale přijde můj čas a zkusím zajatecký tábor v kursu přežití. Ten certifikát o dokončení kursu už má velkou váhu.-)