Všechno je o psychice a emoční inteligenci. Tím netvrdím, že ji mám.-)
Myslím, že spoustě lidí chybí nadhled a i pokora. Člověk by si měl
nastavit ten správný žebříček hodnot. Mně ho buď vědomě nebo
nevědomě nastavovala mamka, když si mě někdy vzala mezi onkologicky
nemocné děti. Tam každému rychle spadne hřebínek a uvědomí si, že
život je o něčem jiném než o v podstatě povrchnostech. Jednou jsem viděla
na oddělení holku 16-17 let, která vyšla z ordinace z tak šťastným a
blaženým úsměvem, že to mám pořád před očima. Určitě nevyhráa
první v Eurojackpotu... Já jsem naprosto přesvědčena, že co vyšleme do
vesmíru, to se nám vrátí. Dobro dobrem, zlo zlem. A s chlubivostí sobě
vlastní si troufám tvrdit, že mám radost, když můžu někomu nějak
pomoci. Jasně že nepomáhám každému a nesmím v tom vycítit
zneužívání. Mně stačí jedna osamocená babička ze sousedství, které
už skoro dva roky dělám pravidelné nákupy... Ale ze zištných důvodů,
protože se nechám občas pozvat třeba na bábovku... Mě štvou negativní a
věčně nasraní lidé. A jsou to obvykle lidé, kteří se nemají
materiálně ani finančně zle. Od takových hodně daleko, protože jak dobře
píšeš, jsou to žrouti tvé energie.