Taky si nedokážu představit kamarádství s komoušem, nebo náckem.
Ale je zde jedna kapitola, která až tak jednoznačná není, myslím kamarády
z dětsví.
Jako děti jsme nikdo nebyli komunista, demokrat, či ve straně přátel piva.
Ale vyrostli jsme a mohlo se stát, že kámoši, kteří spolu vyrostli v jené
školní lavici se najednou octli každý úplně názorově jinde. Většinou
to pokračovalo rozhádáním se v době svazáckého věku a ani na prvních
školních srazech to nebylo nic moc. Ale jak léta jdou, hrany se otupí a pak
je klidně možno uvidět, kterak letitý koumouš usedne ke stolu s odvěkým
třídním nepřítelem a vzpomínají jaké to bylo, když mohli chodit bez
hůlky a slovo politika ještě neznali. Kdybych to neviděl na vlastní oči,
taky bych tomu nevěřil, ale opravdu to se to může stát.
Předmět diskuze:
Jsou lidi a nelidi. Doufám, že přijdou lidi

