Konzultovala jsem tyhle aktivity s prarodiči. Babi jako středoškolačka
jezdila na chmel a děda jako učeň na brambory. Děcka se na ty akce vždycky
celÿ rok těšily. Mimo vliv rodičů, zábava, zážitky a pocit soudržnosti.
Byla jiná doba a nikdo se tam nesedřel. Navečer byla trošku organizovaná
zábava ale posezení u ohně při kytaře, první lásky, první pusy a ti od
áznejsi třeba i první sex. Mít tu možnost, tak bych ráda jela i v dnešní
době... A ty sobotní akce Z měly taky jistě kouzlo a zvláště na vesnici,
kde se všichni znali. Dnes by se to dalo nazvat teambuildinq spojený s
fyzickou práci, která nikdy nikomu neublížila... Tak nějak se u nás kdysi
rekonstruoval kostel. Farář zajistil pivo, chlapi donesli z domu nějaké
jídlo a pití a dělalo se zadarmo. Nikdo nepřišel domu sedřeny ale spíš
nacucaný jako houba.-) Končilo se v hospodě.