No, může to tak být, ale i nemusí. Záleží na značce i na šarži, či
výrobní dávce, nebo jak to nazvat. Prostě ve flašce může být pod stejnou
nálepkou pokaždé trošku, nebo i hodně jiné pivo. Taky záleží na
prodejci, zda to má dobře uskladněné.
I lahváč potřebuje své, byť to zas není žádná věda. Lahváč je dobré
nechat po přinesení z obchodu nějaký den odpočinout v lednici, nebo na
sedmém schodu. Rozštěrchaný teplý lahvoň z regálu nestojí za nic nikdy.
Po otevření nalít do kryglu, po pár letech tréninku lze docílit vzhledu k
nerozeznání od půllitru načepovaného v dobré hospodě. A je-li pivo
dobré, téměř se neliší od čepovaného.
Ono je to hodně i subjektivní, někdo je nepřítel lahvového piva a pípa je
pro něj nedotknutelný oltář. Ale již několikrát jsem byl svědkem, že
zejména ti nejvíc ukřičení odmítači lahváčů nepoznali, že pijí
lahváč. Stačí udělat pokus naslepo v hospodě. Navíc je to skvělá
zábava, jak si zapřísáhlý milovník točeného pomlaskuje nad kryglem
naplněným z lahve a vyjma jeho samého to všichni okolo ví, stačí se
domluvit s hostinským a připravit stejné pivo, co má na čepu a vychladit je
na stejnou teplotu.
Samozřejmě to není vždy tak, že je lahváč stejný jako sud. Pivo je
živá hmota, zraje, kazí se, prostě pokaždé je toršku jiné a také
pokaždé máme jinou chuť, takže někdy sedne, někdy ne.




