Moje babi měla gramec ještě na skleněné desky. Tam se rychlost volila podle hudebního sluchu. Z pod disku, na který se dávaly desky, trčela páka a pohybem nalevo nebo napravo sis určoval rychlost, jak se ti hudba zamlouvala.
Moje babi měla gramec ještě na skleněné desky. Tam se rychlost volila podle hudebního sluchu. Z pod disku, na který se dávaly desky, trčela páka a pohybem nalevo nebo napravo sis určoval rychlost, jak se ti hudba zamlouvala.
Ne,ne. Byly to skleněnky. Když spadla na zem, roztříštila se na kousky. Babi tam měla nějakou hroznou hudbu. Snad předchůdce dechovek.
Přiznám se že nemám vůbec páru....ale díval jsem se na bazoš a něco takového jsem tam našel....to sou věci
To je hooodně daleká historie.Kdybych si ten gramec nechal, dnes stavím
druhou vilu 
Počkej, počkej. Dle odborníků se tady bavíme jen o hloupostech. Na
novoty musíš
jinam.
Aha...z toho plyne další poučení....příště si to budu jen myslet ale na sklo to nedám )
Když myslet nebudeš, budeš si "myslet" stejně jako odborníci, že se bavíme o hloupostech.
Myslím že dnes už myslet nebudu ... ale ještě se nad tím myšlením
zamyslím ...jestli to nemyšlení není náhodou myšleno nějak špatně 
Nejspíš to bylo něco v duchu Melody Makers, což jsou nádherné bigbendy, ovšem musí to být nahráno pořádně, ne na těch archaických chrastítkách a vůbec nejlepší je to na živo.
Nebyly skleněné, ale šelakové. Při pádu, nebo ťuknutí se rozbily.
Takové desky se vyráběly cca před II. válkou. Přehrávaly se rychlostí
78, plus mínus autobus, tenkrát se to moc neřešilo.
Vinylové spatřily světlo světa v USA již počátkem třicátých let, ale z
ekonomických důvodů se nechytly, masově se začaly produkovat až po válce.
Technologi šla rychle kupředu, koncem padesátých let vynalzli soudruzi z USA
flignu zvanou 45/45, což umožnilo záznam dvou kanálů, tedy staré dobré a
dodnes nepřekonané stereo.