Buď Vítán, kdož v dobrém úmyslu přicházíš

Včera jsem z veřejnoprávního média slyšela,jak dlouhé jsou čekací lhůty na operace,zejména ortopedické.Je tedy jasné,že se ten nápor projeví i jinde.Covid a dlouhé lockdowny tu zanechaly pěknou paseku.(Sama jsem dlouho čekala,než na mě přijde řada s rehabilitací-ačkoliv jsem se podílela na platbách.)

Měl jsem jít na operaci před 3 rokama....odloženo ) ...... takže jsem byl teď v září.....za ty 3 roky se nikomu zdravotní stav nezlepšil ) .....teď z toho mají těžkou hlavu...ty roky odložené operace jsou teď mnohem složitější - jak mi říkal přímo primář...ale pacient s tím nic neudělá....a o případných lázních po operaci jsem už psal....sice máš nárok - ale ne každému se to podaří )

Jak tohle ti bolševici dělali ? Doktor napsal poukaz do konkrétních lázní za malé všimné a pacoš - jel i cestu měl uhrazenou .

V předchozím režimu jsme nezažili něco jako covid a vše,co s tím souviselo.A úroveň našeho zdravotnictví jsem nesledovala,neboť to pro mne nebylo aktuální.Faktem ale je,že oba moji rodiče zemřeli ještě dlouho před šedesátkou.(Zážitky žen z tehdejších gynekologií raději nebudu rozvádět.)

Uroven socialistckeho zdravotnictvi jsem mela moznost sledovat na clenech sve rodiny, vsichni do jednoho byli "leceni" na neco, co vubec nemeli. Zdravotni stredisko bylo v druhem patre bez vytahu , nekteri pacienti se tam vubec nemohli dostavit. Pani doktorka tedy ordinovala pres telefon, obtezovat navstevami se nehodlala, pacienta nevidela, natoz aby na neho sahla. Ani jeden z meho pribuzenstva nedostal nikdy zadny poukaz do lazni, vetsinu leku jsem obstaravala ja v cizine a zasobila je i zname, museli mit povoleni, jinak byly zabaveny. Pani doktorka byla nazyvana stitivkou a klidne se dostavila do ordinace i s dvou hodinovym zpozdenim lehce podnapila. K vysetreni u odborneho lekare bylo treba znamych a uplatku. Zdravotni personal ve spitalech se choval l pacientum neskutecne sproste..kdyz jsem poprve navstivila cesky spital, zhrozila jsem se, pacienti byli nacpani barbituraty, takze vsichni spali, na podlaze spina a krev a v pokoji 6 pacientu. Sestra se neobjevila cele odpoledne. Kvuli lepsimu zachazeni s pacientem bylo treba zase uplacet. Nemocnicni vybaveni zastarale , automaticky rizena luzka prakticky neexistovala.. nejenom ta, ale ani zidle. Lekari se chovali nadrazene , byli zrejme zvykli na uplatky, jinak se nebavili..Pri sevm nemocnicnim pobytu v Praze o 20 let pozdeji byla situace uz jina , jednak jsem ale prostredi nevnimala a jednak jsem platila ve valutach , byli ke me slusni, az na to, ze operaci castecne zvrzali.. dodnes nevim, kdo me operoval, ve zprave to nebylo a nikdo nic nevedel a nevi..

Jak jsem byl teď ve špitálu tak mi říkala Staniční sestra....že byla ještě na škole na nějaké výměnné akci ve Francii....prý se divila že tam nebyl " budíček " .....tam prý neexistuje aby lékař nebo sestřička budila pacienta ) ...... tady na Ortopedii budíček ve 4:30 ....v 6 se střídaly směny....tak aby předešlá směna stihla změřit pacienty - zavázat nohy - dát ranní léky - píchnout injekce....druhá směna pro jistotu vše překontrolovala ) .... potom vizita - snídaně.....nás­leduje program rehabilitační a měření teploty a tlaku....když se chceš v 10 dospat....tak tě sestřičky vzbudí jestli je všechno v pořádku ) .....za chvilku máš oběd....pak následují opět nějaká cvičení - což je v pořádku....na spaní zapomeň....nás­leduje ozařováni jizvy - cca 20 minut...když se dobelháš zpět tak sotva stiháš návštěvu - jen hodina....asi aby si pacient mohl odpočinout od vlezlých příbuzných ) ....pak následuje večeře - další kontroly tlaků a teplot....a je tady večer....opět ten samý kolotoč různých léků a injekcí....večerka ve 22h.....ale to slyšíš z vedlejších pokojů důležité informace jak se co kdy sází....a jestli ta druhá viděla tu krávu v klobouku - vůbec jí neslušel....je půl druhé ráno a usínáš s pocitem že už jsi viděla všechny americké a české seriály i pozpátku....a těšíš se na další den.....jak si zase v nemocnici ode všeho hezky odpočineš )

Ale musím dodal...že na Rehabilitačním oddělení byla péče řekl bych až nadstandartní...a to celého personálu čítajícího cca 25 lidí co se tam střídalo a sloužilo 12h denně....velké poklona

Jiste takova zarizeni uz jsou, kamaradka byla v rehabilitacnim zarizeni v Beroune a bylo to tam taky velmi dobre. Zalezi na tom, komu to patri a jak se o to stara a taky asi jak plati.

Já byla před dvěma roky ve Vojenské nemocnici. Šla jsem na pohotovost v 19 hodin s bolestmi v břiše. Ve 22 hodin jsem měla všechna možná vyšetření včetně CT a ve 23 už mě operovali slepák a měla jsem k tomu zánět podbřišnice. Ačkoli byl covid a bylo plno omezení až na jednu protivnou sestru byli všichni skvělí. Ležela jsem tam 3 dny.

Jenom 3 dny? Vojenska nemocnice byla vzdy dobra, skoda, ze me tam neodvezli po urazu! Jenom ze vozi do nejblizsi ..

Bydlím půl stanice od ní. Mě bylo tak zle že by manžel se mnou do Motole asi nedojel.

Ve vojenské jsem byl s kolenem na operaci - na vojně....to je už let...a nemůžu si stěžovat....

Řekla bych,že současné zdravotnictví se s tím předlistopadovým nedá vůbec srovnávat a nemusí jít o zařízení soukromá.Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit,že Fakultní nemocnice v Motole má skvělé reference oprávněně.

Francouzske spitaly neznam, plno Francouzu chodi do spitalu sem, pokud si plati vyssi pojisteni. Jinak v zdejsich spitalech zacina denni smena sester v 7 hodin. Do pokoju prichazi asi v pul osme merit telotu, tlak a vyptat se na stav, pokud nejaky pacient jeste spi, nechaji ho spat a prijdou pozdeji. V noci prichazi nocni sluzba zkontrolovat pristroje atd..Vizita je v 10 hodin dopoledne ne kazdy den. Dopoledne prichazi, kdyz je to potreba, fyzioterapeut, jinak jen sestry. Pak je obed mezi pul dvanactou az dvanactou. Sestry se dostavi okamzite po obede, navstevy mohou chodit od 11 do 8 do vecera.. coz je spatne, ponevadz k cizincum z jiznich zemi prichazi kvanta lidi i setmi. To je des. Vsechna vysetreni se konaji behem dne i v noci, operuje se celou noc. Po operaci bez komplikaci, pacienta vykopnou za par dni domu, respektive jde do rehabilitacniho zarizeni na tyden, az na dva, v tezkych pripadech i na dele. Lekari i profesori si s ostatnim personalem tykaji, klade se velky duraz na zachazeni s pacientem. Podle mych zkusenosti jsou lepsi muzsti osetrovatele, nez zeny osetrovatelky, maji vetsi cit , ponevadz si voli toto povolani z vnitrni potreby pomahat lidem. Ve vsech spitalech jsou 3 tridy podle toho, jak je kdo pojisteny, v pokoji ale neni vi , nez tri pacientyi, vetsinou ale jen dva. Az na navstevy je ve spitalu ticho, kazdy ma u postele TV a naslouchatka. Kraval delaji jen navstevy, ovsem sestry je bud vykazou ven, zejmena s detmi a nebo se musi chovat tise. Nejelpsi zkusenosti s osetrovacim personalem mam s Indy, ti jsou jakoby pro to zrozeni ale i muslimky jsou velmi ochotne , mnohem vic nez mistni.