Buď Vítán, kdož v dobrém úmyslu přicházíš

To já, když tak jdu na procházku městem a na chodníku vidím něco divného, Raději do toho píchnu prstem, oliznu a řeknu si. Fuj hovno, no ještě že jsem do toho neslapnul.

Na mě jednou ječela nějaká baba v Brně, že jsem hodil vajgla na zem. Nehodil jsem schválně, ale spadl mě vedle koše, což mě neomlouvá, prostě přiznávám se, znečistil jsem chodník na Moravském náměstí. Baba vedla na špagátě čokla, takový chlupatý roztomilý pometlo a hned jak začala ječet, pes se vysral, krásná řídká máčka a ličák jak sviňa, do pytlíku to prostě dát nejde, ani kdyby někdo chtěl. A tak jsem ježibabě v klidu řekl, milá paní, já si těď stoupnu na toho svýho vajgla, pak ho zvednu a dám do toho koše, což jsem stejně měl v plánu udělat a vy si hezky šlápněte do toho vašeho hovna a pak je ukliďte, co vy na to? Baba jela jak blesk, už ani nepípla.

S rudochama se nemluví.

Tož si nasaď róšku a kušuj

kuš, kuš, kuš, kuš, kuš.

Haf, haf, vrrrrrrr

Zapšklí a zlostní hádavci dokážou být i dědci.